5 C 408/2023-19 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení částky , částka, z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, . Na základě této se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit vypůjčenou částku , částka, navýšenou o souhrnný poplatek ve výši , částka, v týdenních splátkách po , částka, . Žalovaná uhradila pouze částku , částka, . Zbývající část dlužné částky tvoří předmět žaloby.2. Vyjádření žalované k žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), § 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Soud v rámci dokazování zjistil následující skutkový stav.4. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila osobní a majetkové poměry žalované, a to na základě jí vyplněného dotazníku, kde žalovaná uvedla mimo jiného své příjmy ve výši , částka, měsíčně a výdaje ve výši celkem , částka, měsíčně (evidenční karta žalované).5. Účastnice uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala vyplatit žalované částku , částka, a žalovaná se zavázala tuto navýšenou o úrok ve výši , částka, , poplatek za zpracování a doručení ve výši , částka, a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, v 60 týdenních splátkách po , částka, splatit. Úhrada první splátky měla nastat dne , datum, . Žalovaná svým podpisem na smlouvě stvrdila, že od žalobkyně převzala částku , částka, (smlouva o úvěru).6. Žalovaná uhradila první dvě splátky úvěru, každou částkou , částka, , posléze dvě splátky neuhradila, poté zaplatila žalobkyni částku , částka, a od té doby nezaplatila ničeho (přehled plateb).7. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení požadovaných částek předžalobní výzvou (předžalobní výzva).8. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).9. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.12. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.13. Dle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. , právnická osoba, s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně se dotázala na osobní a majetkové poměry žalované a z jejích odpovědí vplynulo, že je schopná úvěr v stanovených splátkách splácet.15. V řízení bylo zjištěno, že účastnice spolu uzavřely úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala vyplatit žalované částku , částka, , což také učinila při podpisu smlouvy, a žalovaná se zavázala tuto částku navýšenou o souhrnný poplatek ve výši , částka, vrátit, a to v 60 týdenních splátkách po , částka, . Splatnost první splátky nastala dne , datum, . Žalovaná tuto, stejně jako jednu další splátku uhradila. Následující splátky již hradila se zpožděním, když v době splatnosti 5. splátky uhradila , částka, . Od tohoto okamžiku žalovaná nezaplatila ničeho. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobkyni zbývající část splátek, tedy celkem částku , částka, (20 000 + 16 360 – 2 x 606 – 1 000). Tím, že žalovaná uvedené splátky nehradila včas, ocitla se vždy následujícím dnem po jejich splatnosti v prodlení. Je proto povinna vedle jistiny zaplatit žalobkyni taktéž úroky z takového prodlení, a to ve výši stanované § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požaduje úroky z prodlení pouze od data splatnosti celého úvěru, a bylo mu proto v tomto vyhověno. Z takto uvedeného se podává, že návrh žalobkyně je třeba vnímat jako zcela důvodný, pročež soud rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku.16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal právo na jejich náhradu žalobkyni v plném rozsahu, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, (§ 6 a příloha zákona č. 549/1991 Sb.). Náhradu jiných nákladů řízení žalobkyně nepožadovala.