10 C 213/2024-21 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dlužné plnění ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla po řádném ověření úvěruschopnosti žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, , vždy k 20. dni kalendářního měsíce, a to spolu s úroky z úvěru ve výši 16,99 % a dále s poplatky souvisejícími se smlouvou, s poskytnutím a správou úvěru. Žalovaný se smluvními ujednáními neřídil a sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nehradil řádně a včas, když od června 2023 byl s úhradou v prodlení. Žalobkyně proto využila svého práva a úvěr s účinností ke dni , datum, zesplatnila, o čemž byl žalovaný dopisem ze dne , datum, vyrozuměn. Žalovaný nic dalšího neuhradil. Žalobkyně v rámci žaloby proto požadovala dlužnou jistinu úvěru ve výši , částka, , neuhrazené poplatky ve výši , částka, a dále kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil, ačkoli byl žalobkyní upomínána, a to i formou předžalobní upomínky.2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Bulharské republiky s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Rozhodné právo pro daný smluvní závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po , datum, . Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:6. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný žalobkyni požádal o poskytnutí úvěrového produktu, ve které uvedl, že má středoškolské vzdělání s maturitou, je od , datum, zaměstnán na dobu neurčitou s měsíčním výdělkem ve výši , částka, , je rozvedený a bydlí v nájemním bydlení, za které hradí , částka, měsíčně. Doložení příjmu žalovaného bylo ověřeno sporožirovým účtem bez potvrzení o příjmu.7. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostní úvěr ve výši , částka, , úroková sazba činila 16,99 % ročně. Žalovaný se úvěr zavázal splatit nejpozději do , datum, prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši po , částka, , přičemž první splátka měla být uhrazena dne , datum, . Ve smlouvě dále účastníci ujednali, že v souvislosti s úvěrem bude žalovaný platit veškeré ceny podle ceníku, zejména cenu za vyřízení úvěru ve výši , částka, a dále ceny za vedení splátkového účtu a ceny za případné další doplňkové služby.8. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný úvěr ve výši , částka, čerpal.9. Z transakční historie se podává, že žalobkyně vyčíslila dlužnou částku sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, , řádného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši , částka, , a dlužných poplatků ve výši , částka, .10. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (dlužných splátek) nejpozději do , datum, s tím, že pokud dlužné splátky nebudou uhrazeny, dojde ke zesplatnění celkové dlužné částky.11. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že jeho adresátem byl žalovaný a že jeho obsahem bylo oznámení o zesplatnění celého zbývající úvěru ke dni , datum, a současně výzva k úhradě dlužné částky z dosud nesplacené části úvěru ve výši , částka, , která měla být ode dne , datum, souběžně úročena sazbou řádného úroku i sazbou úroku z prodlení.12. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že tato výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, . Prostřednictvím této upomínky byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši celkem , částka, s tím, že pohledávka je nadále úročena.13. Na základě takto provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, po řádném ověření jeho úvěruschopnosti smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému na bankovní účet finanční prostředky ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet včetně veškerých ujednaných poplatků a úvěru prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Z důvodu, že žalovaný nesplácel poskytnuté finanční prostředky řádně a včas žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila, přičemž dlužná částka sestávala z dlužné jistiny ve výši , částka, , řádného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši , částka, , a dlužných poplatků ve výši , částka, . Předžalobní výzvou odeslanou žalovanému, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.14. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, , které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Bulharsko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se smlouva řídí právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště. Žalovaný má své obvyklé bydliště na území České republiky.15. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.21. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost ža