16 C 12/2024-20 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala u zdejšího soudu vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o sporožirovém účtu (dále jen„ smlouva“), na základě které byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr, tj. možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu. Nedílnou součástí této smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán ve výši [částka]. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když se dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, a tak právní předchůdkyně žalobkyně využila svého oprávnění, převedla dlužnou částku ke dni [datum] na evidenční účet a požádala o úhradu dlužné částky. Pohledávka se tak stala splatnou ke dni [datum]. Celková dlužná částka je tvořena dlužnou jistinou původně ve výši [částka], po započtení přijatých plateb ve výši [částka] zbývá na jistině uhradit [částka] a zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. Žalovaná ničeho dalšího neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl poskytnut kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem (kontokorentem) ve výši [částka] (důkaz: smlouva o úvěru). Na účtu vznikl nepřetržitý debetní zůstatek, který žalovaná nevyrovnala (důkaz: mimořádný výpis zaúčtovaných transakcí za období od [datum] do [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu vzniku nepřetržitého debetního zůstatků na účtu převedla dne [datum] pohledávku z účtu [číslo] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků (důkaz: oznámení o navýšení jistiny pohledávky ze dne [datum]). Žalovaná po zesplatnění neuhradila ničeho (důkaz: transakční historie). Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy), o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum] (důkaz: oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], doklad o odeslání). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána žalobkyní k zaplacení dlužné částky (důkaz: poslední výzva před podáním žaloby ze dne [datum], podací arch). 5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. z.“), ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy, tj. ke dni [datum] a podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) 6. Podle § 497 obch. z. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 369 odst. 1 obch. z., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 8. Podle § 506 obch. z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. 9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci a výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud smlouvy uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil jako smlouvy o úvěru podle § 497 obch. z. Zatímco právní předchůdkyně žalobkyně veškeré své smluvní i zákonné povinnosti splnila, žalovaná porušila svou závazkovou povinnost tím, že poskytnuté úvěry řádně a včas nesplácela. Právní předchůdkyně žalobkyně se nicméně nerozhodla uplatnit svou pohledávku před soudem sama a namísto toho tuto v souladu s § 1879 o. z. postoupila žalobkyni. Soud zjistil, že nárok žalobkyně je oprávněný a že jej uplatnila ve správné výši odpovídající předloženým listinným důkazům. Žalovaná v řízení proti žalobkyni provedenému výpočtu ničeho nenamítala, na svou obranu neuvedla nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnila. Protože se žalovaná ocitla v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti pohledávky do zaplacení. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 12. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. Ohledně aplikace § 14b advokátního tarifu soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS.