10 C 137/2025-25 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím (složeným z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, , úroku ve výši 18,9 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení) s odůvodněním, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o povoleném přečerpání č. GNN160572766, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, na základě které byly žalovanému po prověření jeho úvěruschopnosti poskytnuty finanční prostředky až do úvěrového limitu ve výši , částka, . Sjednaný smluvní úrok činil 18,90 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě údajů o příjmech, výdajích, závazcích a dalších informací uvedených žalovaným. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když se dostal do nepovoleného debetního zůstatku, žalobkyně proto od smlouvy odstoupila, čímž se stala splatná celková dlužná částka ve výši , částka, s příslušenstvím. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, která byla žalovanému odeslána.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání., právnická osoba, této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Izraele. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), kdy neexistuje dvoustranná právní úmluva mezi Českou republikou a Izraelem, která by měla aplikační přednost, se ke stanovení pravomoci – příslušnosti soudu k projednání této věci použijí ustanovení nařízení Brusel I bis jako přímo použitelného předpisu Evropské unie. Základním (obecným) pravidlem pro založení příslušnosti soudu podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je, že bez ohledu na jeho státní příslušnost musí být žalovaný, který má bydliště v členském státě, žalován v tomto státě, není-li výslovně nařízení uvedeno jinak. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o vedení účtu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala pro žalovaného vést běžný účet a žalovaný se zavázal hradit ujednané poplatky za poskytované služby. Z žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání – předschválená nabídka soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí povoleného přečerpání. V žádosti uvedl, že je ženatý, má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí v pronajatém domě, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán na dobu neurčitou s příjmem , částka, měsíčně. Z potvrzení o výši pracovního příjmu a výpisů z účtu soud zjistil, že na účet vedený žalobkyní žalovanému pravidelně chodila mzda. Žalobkyně dále žalovaného lustrovala v registrech (lustrace). Ze smlouvy o povoleném přečerpání č. GNN160572766 ze dne , datum, včetně obchodních podmínek pro povolené přečerpání (kontokorent) pro fyzické osoby a sazebníku soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému opakovaně peněžní prostředky do úvěrového limitu ve výši , částka, . Sjednaný úrok činil 18,90 % ročně, RPSN 20,63 %. Žalovaný se zavázal limit nepřekročit a splácet jej i s příslušenstvím. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky / odstoupení od smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný se dostal do nepovoleného debetního zůstatku, žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a žalovaného vyzvala k úhradě jeho dluhu. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl naposledy vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný ani netvrdil, že by dlužnou částku uhradil.6. S ohledem na skutečnost, že nebyla mezi Českou republikou a Izraelem uzavřena bilaterální mezinárodní smlouva upravující rozhodné právo pro smluvní závazkový vztah, soud pro stanovení rozhodného práva použil ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), kterým je Česká republika vázána. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se smlouva řídí právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště. Žalovaný má své bydliště na území České republiky, rozhodným právem je tak právo České republiky7. Po právní stránce soud věc hodnotil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o povoleném přečerpání podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí ukládal v době uzavření smlouvy zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve svém § 86. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla tím, že mu umožnila čerpat finanční prostředky, avšak žalovaný smluvní podmínky porušil, když se dostal do nepovoleného debetního zůstatku, v důsledku čehož žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila. Žalobkyně tak má nárok zaplacení dlužné částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, a kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, . Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, příslušenství soud žalobkyni přiznal v souladu s § 2935 o. z. (úrok z úvěru) § 1970 o. z. (úrok z prodlení) v části kapitalizované, přičemž výše zákonného úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (úkony učiněné do , datum, ) a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (úkon učiněný po , datum, ) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.