18 C 208/2024-95 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného s tím, že toto bylo žalovanému ještě v době, kdy byla nezletilá, stanoveno ve výši , částka, měsíčně. Od té doby uplynulo 8 let, změnily se poměry na její straně s ohledem na vyšší věk a zvýšené potřeby. Nyní je jí 19, studuje střední Zahradnickou školu , adresa, , kde navštěvuje druhý ročník. S otcem se nestýká, neboť ten o to nestojí, soudem stanovené výživné neplatí a musela žádat o přiznání tzv. náhradního výživného. Žalobkyně žije se svou matkou. Měsíčně si na praxi vydělá 2 až 3 tisíce Kč, příležitostně si vydělá na brigádách a chodí darovat krevní plazmu, aby měla na úhradu svých základních životních potřeb.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu nevyjádřil.3. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.5. Žalobkyně je studentkou druhého ročníku nástavbového studia na Střední zahradnické škole a středním odborném učilišti s.r.o. (zjištěno z potvrzení o studiu). Na dané škole v červnu 2025 ukončila výuční obor prodavač (zjištěno z výučního listu). Žije u své matky, se kterou sdílí nájemní byt. Nájemné činí , částka, , zálohy za služby , částka, (zjištěno z dodatku č. , hodnota, a č. , hodnota, nájemní smlouvy).6. Matka žalobkyně dosáhla v dubnu 2025 čistého příjmu , částka, , v květnu , částka, , v červnu , částka, , v červenci , částka, (zjištěno z výplatních pásek).7. Žalovaný pracoval v minulosti u společnosti , právnická osoba, ., nicméně jeho pracovní poměr skončil a uvedené společnosti není znám jeho pobyt ani telefonní číslo , tel. číslo, zjištěno ze sdělení , právnická osoba, .).8. Žalovaný má evidován trvalý pobyt na ohlašovně. Je otcem šesti dětí, z nichž dvě jsou nezletilé ve věku 16 a 17 let (zjištěno lustrací informačního systému základních registrů).9. Žalobkyně není s žalovaným v kontaktu, neví, kde bydlí a kde se zdržuje. Naposledy ho viděla někdy v letech 2016-2017. Žalobkyně má čtyři starší sourozence a dva mladší, všichni mají stejné rodiče. Starší sourozenci se již živí sami. Mladší sourozenci ještě studují, jedna ze sester ale není v péči matky, je v dětském domově. Žalobkyně je do konce října studentkou, od listopadu si studium přerušuje. Nemá zatím práci, bude se hlásit na Úřad práce. Je vyučená, což dokončila letos po třech letech studia. V sobotu chodí na brigádu do květinářství, kde si měsíčně vydělá , částka, . Bydlí u své matky, které zatím na bydlení a další výdaje nepřispívala, protože studovala. Pouze si sama platila některé osobní věci typu hygienických potřeb, svačin, plateb za telefon nebo Lítačku. Co si vydělá na brigádě, to utratí. Jinak ji živí matka. V bytě kromě žalobkyně a matky bydlí dva její další sourozenci. Žalovanému bylo soudem stanoveno výživné , částka, , ale posledních pět let jej nehradí (zjištěno výslechem žalobkyně).10. Na základě takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.11. Žalobkyně je studentkou nástavbového studia na Střední zahradnické škole a středním odborném učilišti s.r.o., ale toto studium plánuje od listopadu 2025 přerušit. Zatím nemá domluvenou žádnou práci. Je vyučená. Žije s matkou, která ji živí. Sama si hradí některé životní výdaje (telefon, Lítačka, svačiny, hygienické potřeby). Žalobkyně si brigádně přivydělává v květinářství, kde má příjem , částka, měsíčně. S žalovaným se žalobkyně dlouhodobě nestýká, neví, kde se zdržuje. Žalobkyně žije v bytě s matkou a svými dvěma sourozenci, z nichž jeden mladší ještě studuje. Matka žalobkyně dosahuje měsíčně čistého příjmu , částka, . Žalovanému bylo soudem stanoveno výživné , částka, , ale posledních pět let jej nehradí. Žalovaný v minulosti pracoval ve společnosti , právnická osoba, ., přičemž ani jeho poslednímu zaměstnavateli není pobyt žalovaného znám.12. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně.13. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.14. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.15. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.16. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.17. Podle § 916 o. z. neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.18. Podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, částka životního minima jednotlivce činí měsíčně , částka, .19. Jak vyplývá z výše uvedených zákonných ustanovení, vyživovací povinnost rodiče k dítěti trvá po dobu, po kterou není schopno se samo živit, tedy není odvislá od dosažení zletilosti dítěte. Zejména pak trvá v případě, kdy se dítě studiem připravuje na výkon svého budoucího povolání. V každé věci je přitom třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti. Soudy se tak musí zabývat i účelností tohoto studia. Nemělo by jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze „prodlužovala mládí“. V případě, že se nejedná o navazující studium, je třeba vážit, zda jde o racionální přípravu na budoucí povolání; zda aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu a v neposlední řadě i to, zda se tomuto studiu věnuje s dostatečnou péčí. Z hlediska úvah o výši výživného je pak namístě pečlivě posoudit rovněž to, jak velké časové nároky klade předmětné studium, tzn., zda např. vylučuje, aby vedle tohoto studia student pracoval alespoň příležitostně formou třeba brigád (nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 212/14). Zároveň je třeba uvést, že vyživovací povinnost k dítěti mají oba rodiče.20. V dané věci je zřejmé, že žalobkyně, ačkoliv je již zletilá, není schopná se sama uživit v plném rozsahu. Žalobkyně je studentkou nástavbového studia poté, co úspěšně zakončila tříletý výuční obor. Z ničeho neplyne, že by bylo její studium samoúčelné, případě, že by se mu řádně nevěnovala. Naopak dosud studovala řádně. V její prospěch hovoří také to, že se snaží si na své životní výdaje přivydělávat také brigádami. Soud proto nepochybuje o tom, že žalobkyni svědčí právo na to, aby jí rodiče na výživu přispívali, neboť příjem z brigád zdaleka nemůže pokrýt její odůvodnění životní výdaje.21. Jak již soud výše uvedl, vyživovací povinnost mají vůči žalobkyni oba rodiče. Zatímco matka si v tomto směru své povinnost plní, otci bylo stanoveno v minulosti pouze symbolické výživné ve výši , částka, . I kdyby jej platil (o čemž v řízení nebylo nic zjištěno), je zřejmé, že se s ohledem na věk nezletilé jedná o částku zcela nepřiměřenou jejím potřebám. Žalovaný je nekontaktní, na adrese, kterou má evidovanou v dostupných registrech si poštu nepřebírá a jinou adresu, na které by se zdržoval, se soudu nepodařilo zjistit. K žalobě se tak nevyjádřil, k jednání se nedostavil. Soud tak nezjistil žádné informace o jeho příjmech. Sama žalobkyně s žalovaným není v kontaktu a neví nic o tom, kde se zdržuje. Za této situace pak soudu nezbylo než vycházet při výpočtu výživného z právní domněnky zakotvené v § 916 o. z., dle které se v takovém případě považuje za průměrný měsíční příjem pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. Výše životního minima jednotlivce činí , částka, , a proto lze vycházet z částky , částka, .22. Pokud žalobkyně požaduje částku , částka, měsíčně, jedná se o částku zcela odpovídající zákonným ustanovením zohledňujícím jak poměry na straně otce, tak odůvodněné potřeby dítěte. Zároveň má soud za to, že i s ohledem na výdaje žalobkyně, její příjmy a fakt, že finančně jí v současné době podporuje pouze matka, nelze výživné v požadované výši považovat za nikterak přehnané, spíše naopak. Současně však bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně hodlá od listopadu 2025