18 C 307/2025-36 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby soud uložil žalovaným povinnost zdržet se rušení jeho držby pozemků uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku s odůvodněním, že dané pozemky drží a užívá na základě ústní smlouvy o rodinném sdružení , právnická osoba, , která byla uzavřena dne , datum, . O obsahu této ústní smlouvy pak byl dne , datum, sepsán písemný zápis, který byl předán žalovaným 2. a 3. (insolvenčním správcům) a zveřejněn v insolvenčním rejstříku. Tito žalovaní však dne , datum, a , datum, žalobce vyzvali, aby nemovitosti vyklidil. Žalobce s těmito výzvami nesouhlasí a považuje je za nezákonné, protože nerespektují užívací titul žalobce, aniž by disponovali řádným titulem (soudním rozhodnutím o vyklizení). Žalobce tvrdí, že na výzvu insolvenčního správce není povinen nemovitost vyklidit před zpeněžením nemovitostí. Sporné nemovitosti jsou jediným místem, kde může žalobce bydlet, protože byl , datum, násilně vystěhován žalovanými 2. a 3. ze svého předchozího bydliště na adrese , Jméno žalované B, 88/23, , adresa, .2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.3. Z předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.4. Žalovaná 3. jakožto insolvenční správce zaslal žalobci výzvu, aby vyklidil pozemek parc. č. , Anonymizováno, /2, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, /1 a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /3, jehož součástí je stavba bez č. p., vše v k. ú. , adresa, , a dále pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p., a pozemek parc. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, . K tomu mu stanovila lhůtu do , datum, (zjištěno z výzvy ze dne , datum, ). Tato výzva byla doručena zástupci žalobce , datum, (zjištěno z doručenky datové zprávy).5. Žalovaná 2. jakožto insolvenční správce zaslala žalované 1. dne , datum, výzvu, aby vyklidila a předala pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p., a pozemek parc. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, , a to do , datum, (zjištěno z výzvy ze dne , datum, ). Tato výzva byla doručena zástupci žalované 1. dne , datum, (zjištěno z doručenky datové zprávy).6. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“), držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.7. Podle § 177 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.8. Podle § 180 odst. 1 o. s. ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením.9. Soud se nejprve zabýval tím, zda byla žaloba podána včas ve lhůtách stanovených v § 1008 o. z. a dospěl k závěru, že tomu tak je.10. Soud však následně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jak plyne i z judikaturních východisek citovaných v žalobě, smyslem žaloby na ochranu rušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu. Proto se tedy v řízení o této žalobě nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Pro úspěšnost žaloby je nutné, aby žalobce prokázal, že je držitelem práva, které žalovaní svémocně ruší (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 3074/17, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Jinak řečeno, aby byl žalobce s žalobou úspěšný, musí prokázat (jen) to, že byl držitelem práva, tedy že jej před zásahem žalovaných pokojně vykonával a že toto právo žalovaní ke dni vyhlášení rozhodnutí ruší (srov. Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení, Soudcovský komentář, , jméno FO, ., § 79-180 občanského soudního řádu. 3. vydání. , adresa, : , právnická osoba, , 2019, 648 s., str. 620).11. Co se týče žalované 1., žalobce v žalobě ani netvrdí, že by snad jeho držbu rušila, natož aby konkrétně tvrdil, jakým způsobem tak činí a že tak činí svémocně, tím spíš v tomto směru ani nepředložil žádné důkazy. Vůči žalované 1. proto bylo možné bez dalšího uzavřít, že je žaloba nedůvodná.12. Pokud jde o žalovanou 2., žalobce sice doložil, že zaslala výzvu k vyklizení sporných nemovitostí, ale činila tak vůči žalované 1., jejíž je insolvenční správkyní, nikoli vůči žalobci. Aniž by se proto soud musel ve vztahu k ní zabývat tím, zda je zaslání takové výzvy svémocným rušením držby, žalobu zamítl, protože nebylo prokázáno, že by žalovaná 2. vůči žalobci vůbec činila jakékoli kroky.13. Následně se proto soud zabýval žalobou ve vztahu k žalované 3., která žalobci zaslala výzvu k vyklizení nemovitostí. Zde je podstatné již úvodem zdůraznit, že bylo na žalobci, aby tvrdil a prokazoval, že nemovitosti užívá a že tento stav je oním stavem pokojným, který má být prostřednictvím žaloby ochráněn. To však žalobce neučinil a nepředložil žádné důkazy svědčící o tom, že by fakticky nemovitosti užíval. V tomto směru nemají význam pro účely tohoto řízení listiny prokazující právní titul, který je z hlediska držby nevýznamný (takovou listinou je zápis o obsahu Smlouvy o sdružení , právnická osoba, konstatující vlastnické právo k nemovitostem). Již z tohoto důvodu žaloba nemůže být důvodná. Žalobce však ani neprokázal, že by byla jeho držba (pokud je vůbec dána) svémocně rušena žalovanou 3. Přestože sice rušení držby může spočívat i ve verbálním projevu, jakým je např. písemný či ústní zákaz určitou věc užívat (SPÁČIL, , jméno FO, . § 1003 [Žaloba na ochranu rušené držby]. In: SPÁČIL, , jméno FO, , KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2021, s. 119, marg. č. , hodnota, .), samotná výzva k vyklizení do držby žalobce nezasahuje (zde však soud opět zdůrazňuje, že žalobce neprokázal ani svou držbu). Soud proto žalobu zamítl.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výroky , jméno FO, . až V. tak, že v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. žádnému z účastníků náhrada nenáleží. Žalovaní sice byli v řízení úspěšní, nicméně žádné náklady jim nevznikly.15. Výrokem VI. soud žalobci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek , částka, v souladu s položkou č. , hodnota, bodem 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť sporné nemovitosti jsou zapsány na dvou listech vlastnictví, a proto se v souladu s § 6a odst. 6 daného zákona z hlediska vyměření soudního poplatku považují za dvě nemovitosti.