18 C 312/2025-41 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovaným povinnost zdržet se rušení její držby pozemků uvedených ve výrokové části usnesení s odůvodněním, že dané pozemky drží a užívá na základě ústní smlouvy o rodinném sdružení , právnická osoba, , která byla uzavřena dne , datum, . O obsahu této ústní smlouvy pak byl dne , datum, sepsán písemný zápis, který byl předán žalovaným 2. a 3. (insolvenčním správcům) a zveřejněn v insolvenčním rejstříku. Tito žalovaní však dne , datum, a , datum, žalobkyni vyzvali, aby nemovitosti vyklidila. Žalobkyně s těmito výzvami nesouhlasí a považuje je za nezákonné, protože nerespektují její užívací titul, aniž by disponovali řádným titulem (soudním rozhodnutím o vyklizení). Žalobkyně tvrdí, že na výzvu insolvenčního správce není povinna nemovitosti vyklidit před zpeněžením nemovitostí. Sporné nemovitosti jsou jediným místem, kde může žalobkyně bydlet, protože byla , datum, násilně vystěhována žalovanými 2. a 3. ze svého předchozího bydliště na adrese , Jméno žalobkyně B, 88/23, , adresa, .2. Žalovaní 1. a 2. se k žalobě nevyjádřili.3. Žalovaná 3. navrhla, aby soud žalobu zamítl. Sporné nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného 1., přičemž na jejich majetek byl prohlášen konkurs. Dispoziční oprávnění tak přešla na jejich insolvenční správce, tj. žalované 2. a 3. Sporné nemovitosti jsou sepsány v majetkové podstatě a insolvenční správci tak jsou oprávnění se domáhat mj. jejich vyklizení. Listinou pojmenovanou jako „potvrzení o obsahu úplného znění Smlouvy o sdružení (společenství) , právnická osoba, “ se již soudy zabývaly v jiných soudních řízeních a tato neobsahuje žádná konkrétní tvrzení, z nichž by plynul skutkový děj, na jehož základě žalobkyně uplatňuje v tomto řízení své právo. Žalobkyně v návrhu nijak neprokazuje, že jí náleží právo držby, ani že by nemovitosti fakticky držela. Vrchní soud v Praze již také v jiném řízení konstatoval, že byli insolvenční správci oprávnění si sjednat přístup k nemovitostem a tyto převzít do své dispozice. Žaloba je pouze dalším obstrukčním jednáním žalobkyně.4. Z předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.5. Žalovaná 3. jakožto insolvenční správce zaslala žalovanému 1. výzvu, aby vyklidil pozemek parc. č. , Anonymizováno, /2, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, /1 a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /3, jehož součástí je stavba bez č. p., vše v k. ú. , adresa, , a dále pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p., a pozemek parc. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, . K tomu mu stanovila lhůtu do , datum, (zjištěno z výzvy ze dne , datum, ). Tato výzva byla doručena zástupci 1. žalovaného , datum, (zjištěno z doručenky datové zprávy).6. Žalovaná 2. jakožto insolvenční správce zaslala žalobkyni dne , datum, výzvu, aby vyklidila a předala pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p., a pozemek parc. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, , a to do , datum, (zjištěno z výzvy ze dne , datum, ). Tato výzva byla doručena zástupci žalobkyně dne , datum, (zjištěno z doručenky datové zprávy).7. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“), držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.8. Podle § 177 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.9. Podle § 180 odst. 1 o. s. ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením.10. Soud se nejprve zabýval tím, zda byla žaloba podána včas ve lhůtách stanovených v § 1008 o. z. a dospěl k závěru, že tomu tak je.11. Soud však následně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jak plyne i z judikaturních východisek citovaných v žalobě, smyslem žaloby na ochranu rušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu. Proto se tedy v řízení o této žalobě nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Pro úspěšnost žaloby je nutné, aby žalobkyně prokázala, že je držitelem práva, které žalovaní svémocně ruší (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 3074/17, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Jinak řečeno, aby byla žalobkyně s žalobou úspěšná, musí prokázat (jen) to, že byla držitelem práva, tedy že jej před zásahem žalovaných pokojně vykonávala a že toto právo žalovaní ke dni vyhlášení rozhodnutí ruší (srov. Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení, Soudcovský komentář, , jméno FO, ., § 79-180 občanského soudního řádu. 3. vydání. , adresa, : , právnická osoba, , 2019, 648 s., str. 620).12. Co se týče žalovaného 1., žalobkyně v žalobě ani netvrdí, že by snad její držbu rušil, natož aby konkrétně tvrdila, jakým způsobem tak činí a že tak činí svémocně, tím spíš v tomto směru ani nepředložila žádné důkazy. Vůči žalovanému 1. proto bylo možné bez dalšího uzavřít, že je žaloba nedůvodná.13. Pokud jde o žalovanou 2., žalobkyně sice doložila, že zaslala výzvu k vyklizení sporných nemovitostí, ale činila tak vůči žalovanému 1., jehož je insolvenční správkyní, nikoli vůči žalobkyni. Aniž by se proto soud musel ve vztahu k ní zabývat tím, zda je zaslání takové výzvy svémocným rušením držby, žalobu zamítl, protože nebylo prokázáno, že by žalovaná 2. vůči žalobkyni vůbec činila jakékoli kroky.14. Následně se proto soud zabýval žalobou ve vztahu k žalované 3., která žalobkyni zaslala výzvu k vyklizení nemovitostí. Zde je podstatné již úvodem zdůraznit, že bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokazovala, že nemovitosti užívá a že tento stav je oním stavem pokojným, který má být prostřednictvím žaloby ochráněn. To však žalobkyně neučinila a nepředložila žádné důkazy svědčící o tom, že by fakticky nemovitosti užívala. V tomto směru nemají význam pro účely tohoto řízení listiny prokazující právní titul, který je z hlediska držby nevýznamný (takovou listinou je zápis o obsahu Smlouvy o sdružení , právnická osoba, konstatující vlastnické právo k nemovitostem). Již z tohoto důvodu žaloba nemůže být důvodná. Žalobkyně však ani neprokázala, že by byla její držba (pokud je vůbec dána) svémocně rušena žalovanou 3. Přestože sice rušení držby může spočívat i ve verbálním projevu, jakým je např. písemný či ústní zákaz určitou věc užívat (SPÁČIL, , jméno FO, . § 1003 [Žaloba na ochranu rušené držby]. In: SPÁČIL, , jméno FO, , KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2021, s. 119, marg. č. , hodnota, .), samotná výzva k vyklizení do držby žalobkyně nezasahuje (zde však soud opět zdůrazňuje, že žalobkyně neprokázala ani svou držbu). Soud proto žalobu zamítl.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výroky , jméno FO, . až IV. tak, že v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1.a 2. žádnému z účastníků náhrada nenáleží. Daní žalovaní sice byli v řízení úspěšní, nicméně žádné náklady jim nevznikly.16. Žalované 3. soud přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta ve výši , částka, za každý z úkonů právní služby [§ 8 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 1 vyhlášky o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Konkrétně se jedná o dva úkony – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě. Vedle toho žalované 3. náleží náhrada hotových výdajů po , částka, za každý z těchto úkonů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tak náhrada činí , částka, . Lhůtu k plnění soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).17. Výrokem VI. soud žalobkyni uložil povinnost zaplatit soudní poplatek , částka, v souladu s položkou č. , hodnota, bodem 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť sporné nemovitosti jsou zapsány na dvou listech vlastnictví, a proto se v souladu s § 6a odst. 6 daného zákona z hlediska vyměření soudního poplatku považují za dvě nemovitosti.