3 C 137/2025-44 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tak, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalobkyní. Společnost , právnická osoba, ., pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi touto společností a společností Emmas , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen: „právní předchůdkyně žalobkyně“).2. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru elektronicky uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla dne , datum, úvěr ve výši , částka, . Úvěr měl být splacen nejpozději , datum, . Žalovaný byl před poskytnutím úvěru lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Žalovaný však úvěr žalobkyni ani žádné z jejích právních předchůdkyň nevrátil, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne , datum, . Žalobkyně se proto domáhala dosud nesplacené jistiny ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úroku ve výši , částka, , a to se zákonným úrokem z prodlení. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti žalovaného, který byl k jednání řádně a včas předvolán, a přesto se bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila s tím, že požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal jej splatit s úrokem ve výši , částka, (tj. 36 % ročně) v jednorázové splátce ve výši , částka, do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Poplatek za sjednání úvěru činil , částka, , RPSN činila , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, , Anonymizováno, . (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, ). Žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru [zjištěno z formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru].7. Právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, na účet č. , č. účtu, (zjištěno z potvrzení o provedení transakce a ze sdělení ČSOB, a. s. ze dne , datum, ).8. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu pohledávek). Dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky). Téhož dne žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě částky , částka, , přičemž z toho , částka, tvořila jistina a , částka, náklady právního zastoupení; částka měla být uhrazena do tří dnů (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby a podacího lístku).9. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení.10. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem.11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k následujícím závěrům.16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Žalobkyně se v tomto ohledu při svých tvrzeních omezila na tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích. Konkrétněji žalobkyně však svá tvrzení nijak nerozvedla (ani přes písemnou výzvu soudu ze dne , datum, ), neuvedla tedy ani, zda a jak přesně právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného a k jakým zjištěním dospěla, tedy jaké měl mít žalovaný konkrétní příjmy a výdaje. Z listin, které žalobkyně označila k důkazu, pak ostatně ani neplyne, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databázích. Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně toho, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Protože se z jednání omluvila a nedostavila se k němu, nemohl ji soud poučit podle § 118a o. s. ř. při jednání. Žalobkyně navíc byla poučena již ve výzvě k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ze dne , datum, . Jelikož tedy soud uzavřel, že žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní ohledně toho, že schopnost žalovaného řádně splácet úvěr byla náležitě zkoumána ve smyslu § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, shledal, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je jako celek absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru.17. Žalobkyně pro případ závěru o absolutní neplatnosti smlouvy navrhla, aby jí soud přiznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši vyplacené jistiny.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši , částka, . V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný určitou část této částky právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni uhradil, a žalovaný nic takového ani netvrdil. Částka ve výši , částka, tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud proto žalovanému uložil povinnost žalobkyni tuto částku zaplatit, a to se zákonným úrokem z prodlení podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Ke splatnosti pohledávky došlo v souvislosti s předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla žalovanému odeslána ještě téhož dne. Podle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Soud tedy s ohledem na citované ustanovení vycházel z toho, že výzva byla žalovanému doručena dne , datum, . V dopise pak byla žalovanému k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta k plnění v délce 3 dnů. Žalovaný tak byl povinen zaplatit dlužnou částku nejpozději dne , datum, , tj. třetí pracovní den od doručení výzvy. Protože svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prod