10 C 208/2025-76 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Na jejím základě žalovanému poskytla , částka, , které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem. Při podání žádosti žalovaný sdělil údaje nutné k posouzení úvěruschopnosti a další údaje byly ověřeny v registrech. Protože se žalovaný dostal do prodlení, byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci jednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný, který se k jednání nedostavil, ač byl řádně předvolán, nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání.4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.5. Žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se zavázal splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2014 spolu se sjednaným úrokem. (zjištěno z Návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a Oznámení o schválení úvěru k č. SRÚ , Anonymizováno, ). Žalovanému byla sjednaná částka připsána na účet , datum, (zjištěno Dokladu o vyplacení úvěru).6. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnaný s čistým příjmem , částka, měsíčně, je svobodný, žije v nájmu, na splátky jiných úvěrů vydává měsíčně , částka, , má měsíčně výdaje minimálně , částka, (zjištěno z Hodnocení klienta). Žalobkyně žalovaného lustrovala v registru SOLUS a NRKI, z čehož vyplynulo, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy nikde s dlužnou částků po splatnosti a jeho skóring je 291 (zjištěno z lustrace registrů). Žalobkyně disponovala výpisem z účtu žalovaného u , právnická osoba, Bank za březen 2014, dle kterého měl zůstatek na účtu , částka, , příjem v daném měsíci , částka, a výdaje , částka, . Ze zaměstnání měl příjem , částka, , dle výpisu z účtu za měsíc duben 2014 měl žalovaný zůstatek na účtu , částka, , příjem v daném měsíci , částka, a výdaje , částka, . Ze zaměstnání měl příjem v daném měsíci , částka, (zjištěno z výpisu z účtu , č. účtu, za březen 2014 a duben 2014).7. Protože žalovaný řádně a včas nesplácel dluh, prohlásila žalobkyně celý dluh za splatný ke dni , datum, (zjištěno z Oznámení ze dne , datum, ).8. Žalobkyně zaslala dne , datum, žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku).9. Ze zbývajících provedených listin soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení věci samé, a proto by bylo nadbytečné na tomto místě rekapitulovat jejich obsah.10. Na základě takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu, na základě které mu vyplatila , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku splácet spolu se sjednaným úrokem. Žalobkyně si od žalovaného před uzavřením smlouvy vyžádala tvrzení o tom, jaký je jeho měsíční příjem, jakou částku splácí na úhradu jiných dluhů a jaké jsou jeho výdaje. Žalobkyně si žalovaného také lustrovala v úvěrových registrech. Před uzavřením smlouvy disponovala výpisem z jeho bankovního účtu za březen 2014, kdy měl zůstatek na účtu , částka, a duben 2014, kdy měl zůstatek , částka, . Protože žalovaný sjednané splátky řádně a včas neplatil, žalobkyně dluh ke dni , datum, zesplatnila.11. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně si sice před uzavřením smlouvy o žalovaného vyžádala sdělení některých informací o jeho příjmech a výdajích, nicméně v řízení nebylo prokázáno, že by je také následně dostatečným způsobem ověřovala. Jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (viz rozsudek ze dne , datum, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další).16. V nyní projednávané věci žalovaný sdělil údaje o svých příjmech ze zaměstnání, o výši měsíčních splátek jiných dluhů a o dalších blíže nespecifikovaných výdajích, avšak žalobkyně tyto skutečnosti ověřila pouze na základě výpisů za březen 2014 a duben 2014, tyto listiny nemohou být dostatečným podkladem pro posouzení aktuální schopnosti žalovaného splácet úvěr, neboť dané výpisy z účtu nejsou pro účely schopnosti žalovaného splácet úvěr příliš průkazné, neboť z výpisů z účtu ani nebylo možné spolehlivě ověřit výši základních životních výdajů (např. nájemného apod.).17. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení a neplatná jsou všechna její ustanovení.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému částku , částka, . Současně však vyšlo najevo, že žalovaný již v průběhu trvání závazkového vztahu uhradil na splátkách částku, která pokrývá poskytnuté plnění. Za této situace nelze dovodit existenci bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť jeho povinnost k vydání případného obohacení již zanikla splněním. Skutečnost, že žalovaný neuhradil celý dluh včetně sjednaných úroků, na tomto závěru nic nemění, neboť pro posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení je rozhodné pouze to, zda přijaté plnění převyšuje plnění poskytnuté. Neexistuje tedy žádné bezdůvodné obohacení, které by měl žalovaný vydat. Z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice byl v řízení zcela úspěšný, ale s ohledem na celkovou procesní pasivitu mu nevznikly v souvislosti s tímto řízením náklady, které by mu žalobkyně měla nahradit.