10 C 249/2025-53 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně (společnost , právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalované možnost čerpat úvěr do výše , částka, , což žalovaná také učinila a zavázala se jej splácet. To však řádně a včas nečinila a dostala se do prodlení. Žalovaná uhradila z dluhu do jeho postoupení žalobkyni , částka, a následně již neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.4. Společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr do výše , částka, . Ten se zavázala splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky (zjištěno z smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ).5. Žalovaná vrátila žalobkyni částku , částka, (zjištěno z tabulky umoření).6. Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek), což žalované oznámila dopisem, ve kterém jí k zaplacení stanovila lhůtu 10 dnů od doručení dopisu (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Ten byl podán k poštovní přepravě dne , datum, (zjištěno z podacího lístku).7. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, ve které ji vyzvala k úhradě dluhu (zjištěno z výzvy k plnění ze dne , datum, ), kterou odeslala , datum, (zjištěno z podacího lístku).8. Společnost , právnická osoba, vycházela při posouzení úvěruschopnosti ze zákaznické karty, kde žalovaná uvedla, že žije v nájmu, je svobodná, úvěr požaduje na vybavení domácnosti, vyživuje jednu osobu, její zdroj příjmu je rodičovská dovolená, který činí , částka, měsíčně a výdaje žadatelky činí , částka, měsíčně (zjištěno ze zákaznické karty).9. Ze zbývajících provedených listin soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení věci samé, a proto by bylo nadbytečné na tomto místě rekapitulovat jejich obsah.10. Na základě takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu, na jejímž základě jí poskytla , částka, , které se žalovaná zavázala splácet spolu s příslušenstvím ve sjednaných splátkách. To však žalovaná řádně a včas nečinila a dostala se do prodlení. Na úhradu dluhu žalovaná zaplatila pouze , částka, . Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni, které žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy pouze na základě tvrzení žalované, ze kterých nevyplývala žádná výše jejích výdajů týkajících se bydlení, obstarávání základních potřeb.11. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona o spotřebitelském úvěru, neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice na výzvu soudu vznesla tvrzení týkající se toho, jak byla úvěruschopnost posouzena, nicméně jako podklad tohoto posouzení předložila pouze informace ze zákaznické karty, získané z tvrzení žalované. Předložená zákaznická karty obsahuje informace uvedené žalovanou, nicméně právní předchůdce žalobkyně již nijak nezkoumal jejich pravdivost a úplnost a spolehl se na tato ničím nepodložená tvrzení.16. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení a neplatná jsou všechna její ustanovení.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. V řízení bylo nicméně zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku celkem , částka, , u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaná mohla ponechat. Žalovaná z ní vrátila pouze , částka, . Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úhradu rozdílu mezi těmito částkami jako bezdůvodného obohacení. Povinnost vydat toto bezdůvodné obohacení soud žalované uložil společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Prodlení se odvíjí od výzvy odeslané dne , datum, , ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění do , datum, . Ode dne následujícího se tak žalovaná ocitla v prodlení. Výši zákonného úroku z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem II. zamítl.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná sice byla v řízení úspěšná ve větším rozsahu než žalobkyně, ale s ohledem na její celkovou procesní pasivitu ji nevznikly v souvislosti s tímto řízením náklady, které by ji žalobkyně měla nahradit.