10 C 253/2025-90 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Na jejím základě žalované poskytla částku ve výši , částka, , kterou se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem. Při podání žádosti žalovaná sdělila údaje nutné k posouzení úvěruschopnosti, další údaje byly ověřeny v registrech. Protože se žalovaná dostala do prodlení, byl úvěr zesplatněn a žalovaná vyzvána k úhradě.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.4. Žalovaná navrhla žalobkyni, aby s ní uzavřela smlouvu, na základě které poskytne žalobkyně žalované úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zaváže splácet ve 36 měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Ve smlouvě bylo sjednáno právo žalobkyně v případě prodlení žalované odstoupit od smlouvy a stanovit okamžitou splatnost celého úvěru (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy ze dne , datum, ). Žalobkyně tento návrh , datum, akceptovala (zjištěno z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnána s čistým příjmem , částka, měsíčně, je rozvedená, žije u rodičů, má měsíčně výdaje , částka, (zjištěno z hodnocení klienta). Žalobkyně žalovanou lustrovala v registru SOLUS a v úvěrovém registru, z čehož vyplynulo, že nebyla v době uzavření smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti (zjištěno z lustrace registrů). Žalobkyně disponovala výpisem z účtu žalované u Moneta money bank a.s. období , datum, – , datum, , dle kterého měla počáteční zůstatek , částka, konečný zůstatek na účtu , částka, , žalované přišel příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , za nájem a služby uhradila žalovaná , částka, . Značná část výdajů žalované byla placena společnosti , právnická osoba, ., kam odcházely platby žalované několikrát denně (zjištěno z výpisu z účtu , č. účtu, nazvaný 5/2022). Protože žalovaná řádně a včas nesplácela dluh, prohlásila žalobkyně celý dluh za splatný k , datum, (zjištěno z Oznámení o okamžité splatnosti úvěru a výzvy k úhradě dlužné částky). Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku ve výši , částka, (zjištěno z karty klienta). Žalobkyně žalované zaslala dne , datum, předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy). Ze zbývajících provedených listin soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení věci samé, a proto by bylo nadbytečné na tomto místě rekapitulovat jejich obsah.5. Na základě takto zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovanou uzavřela , datum, smlouvu, na základě které vyplatila žalované částku ve výši , částka, a žalovaná se zavázala tuto částku splácet spolu se sjednaným úrokem. Žalobkyně si od žalované před uzavřením smlouvy vyžádala tvrzení o tom, jaký je její měsíční příjem a jaké jsou její výdaje. Žalobkyně také provedla lustraci žalované v úvěrových registrech, čímž zjistila, že neměla v dané době jinou půjčku po splatnosti. Protože žalovaná sjednané splátky řádně a včas neplatila, žalobkyně dluh ke dni , datum, zesplatnila.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť tuto dohodu uzavírala žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Soud se ve světle uvedené právní úpravy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně si sice před uzavřením smlouvy od žalované vyžádala sdělení některých informací o jeho příjmech a výdajích, nicméně v řízení nebylo prokázáno, že by je také následně dostatečným způsobem ověřovala. Jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (viz rozsudek ze dne , datum, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další).12. V nyní projednávané věci žalovaná sdělila údaje o svých příjmech ze zaměstnání, o výdajích na bydlení a o dalších blíže nespecifikovaných výdajích, avšak žalobkyně tyto skutečnosti ověřila pouze na základě výpisu za , datum, – , datum, . Z daného výpisu přitom plyne, že žalovanou v žádosti uváděné skutečnosti neodpovídají tomuto výpisu, když bylo zřejmé, že čistý měsíční příjem žalované je nižší, než žalovanou tvrzená částka , částka, měsíčně. Dále je z výpisu zřejmé, že žalovaná má rizikové chování, když se věnuje sázkám a z jejího účtu několikrát denně odcházejí platby společnosti Sazka.cz. Dále je z výpisu z účtu žalované zřejmé, že styl života žalované jí řádnou úhradu splátek úvěru neumožňuje, když měsíční výdaje žalované několikanásobně převyšují její příjmy. Pokud žalovaná poskytnutý úvěr částečně splácela, pak tak žalovaná činila pro to, že jí žalobkyně poskytla další úvěry, což je soudu v úřední činnosti známo (u zdejšího soudu jsou vedena mezi účastnicemi řízení pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ). Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení, když žalobkyně řádně nezohlednila skutečnosti, týkající se úvěruschopnosti žalované, a neplatná jsou všechna ustanovení předmětné smlouvy o úvěru. Soud má za prokázané, že žalobkyně žalované poskytla částku ve výši , částka, , kterou žalované zaslala na účet. S ohledem na výše uvedené závěry nebyl dán právní důvod, pro který by si žalovaná mohla tuto částku ponechat. V této souvislosti však bylo zjištěno, že žalovaná z uhradila žalobkyni celkem částku ve výši , částka, , tedy částku převyšující samotnou jistinu. Z toho vyplývá, že jistina byla žalovanou zcela splacena, a nelze proto dovodit existenci bezdůvodného obohacení. Proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná sice byla v řízení zcela úspěšná, ale s ohledem na procesní pasivitu jí nevznikly v souvislosti s tímto řízením náklady, které by jí žalobkyně měla nahradit.