10 C 59/2026-23 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Uvedla, že na základě úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne , datum, částku ve výši , částka, , která měla být splacena do dne , datum, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla následně pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena společnosti Da , právnická osoba, . a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaný však úvěr dosud nesplatil, dosud žalovaný uhradil pouze částku ve výši , částka, . Žalobkyně požadovala též zákonný úrok z prodlení ode dne , datum, .2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění.4. Na základě listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poslala na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, na bankovní účet vedený na jméno žalovaného dne , datum, , částku ve výši , částka, . Dle smlouvy o úvěru měl žalovaný poskytnutou částku vrátit nejpozději do , datum, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, pak byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru postoupena společnosti Da , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila žalobkyni. Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému dne , datum, na poslední známou adresu.5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tuto dohodu uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, C - 679/18).8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně (její právní předchůdkyně) s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně požadovala od žalovaného doložení příjmů, případně, že využila služeb třetích osob disponujících bankovními údaji, nicméně nic v tomto směru neprokázala. Netvrdila ani, že by jakkoli ověřovala žalovaným tvrzené výdaje. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, není možné se spokojit s pouhými tvrzeními žalovaného. Naopak je třeba uváděné skutečnosti ověřit, zjistit příjem, požadovat po žalovaném např. výpis z účtu, nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, výplatní pásky apod. Soud má proto za to, že rozhodně není možné uzavřít, že by schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně byla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.10. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , u které nebyl dán žádný právní důvod, pro který by si jí žalovaný mohla ponechat. Dle žalobkyně žalovaný uhradil částku ve výši , částka, . Žalovaný se tedy v rozsahu rozdílu mezi těmito částkami na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Žalobkyně má proto nárok na vrácení této částky, a to včetně úroku z prodlení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka, která je předmětem řízení byla nejpozději splatná dne , datum, , následujícím dnem se žalovaný dostal do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z nákladů zastoupení advokátkou. Žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši , částka, za každý úkon právní služby a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 6 stejného ustanovení v částce , částka, za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, žaloba a předžalobní výzva k plnění). Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).