16 C 22/2026-100 – Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, u Obvodního soudu pro , adresa, domáhala, aby jí žalovaný zaplatila výše uvedenou částku spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, a nákladního automobilu jiného než podle písm. r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 Kg, RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , u kterých nebylo od , datum, do , datum, uzavřeno pojištění odpovědnosti provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně má proto právo podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, na příspěvek do garančního fondu za dobu, po kterou vozidlo bylo provozováno v rozporu se zákonem (nemělo uzavřené povinné ručení), výše příspěvku činí dle § 5 odst. 1 písm. g) a o) vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., kterou se provádí zákon č. 30/2024 Sb. ve znění do , datum, (dále jen „vyhláška ministerstva financí“), částku , částka, a , částka, , a to za každý jeden den. Na tomto nároku tedy žalobkyně uplatňuje částku ve výši , částka, a , částka, za příslušný počet dní prodlení tak, jak je shora uvedeno, a náklady na upomínání a vymáhání ve výši , částka, za každý jednotlivý nárok.2. O nároku žalobkyně Obvodní soud pro , adresa, rozhodl elektronickým platebním rozkazem č. j. EPR , RČ, -6, který byl žalovanému doručen dne , datum, . Proti předmětnému platebnímu rozkazu podal žalovaný dne , datum, blanketní odpor, který následně doplnil dne , datum, , kdy uvedl, že není vlastníkem ani provozovatelem vozidla RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , a proto mu nemohla vzniknout zákonná povinnost na úhradu příspěvku.3. Při jednání dne , datum, před Obvodním soudem pro , adresa, žalovaný vznesl námitku místní nepříslušnosti, kdy uvedl, že ke dni podání žaloby bydlel a zdržoval se na adrese , adresa, . Usnesením Obvodního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, byla vyslovena místní nepříslušnost Obvodního soudu pro , adresa, a postoupení věci zdejšímu soudu. Proti usnesení žalovaný podal blanketní odvolání, které však již nedoplnil. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo napadené usnesení potvrzeno.4. Na jednání nařízené na den , datum, se žalovaný nedostavil, ač byl řádně předvolán, a ani nepožádal o odročení jednání, přičemž během přestávky dorazila soudu omluva z jednání, neboť žalovanému se porouchalo vozidlo, a tudíž se nemohl dostavit. Listiny prokazující tvrzenou skutečnost ovšem nedoložil.5. Ve svém podání dne , datum, žalovaný opětovně vznesl námitku místní nepříslušnost, a to s odůvodněním, že aktuální bydliště, které uvedl při jednání před Obvodním soudem pro , adresa, není aktuální, neboť od roku 1992 má trvalé bydliště v , adresa, . Dále navrhl postoupení věci Obvodnímu soudu pro , adresa, . K dotazu soudu, proč žalovaný uplatnil námitku místní nepříslušnosti u Obvodního soudu pro , adresa, uvedl, že žádná ze stran nenavrhovala, aby o věci rozhodoval Okresní soud , adresa, -západ, a proto neví, z jakého důvodu je věc projednávána u zdejšího soudu. Otázkou místní nepříslušnosti se soud dále nezabýval, neboť tvrzení žalovaného nelze mít za věrohodná, kdy danými návrhy není sledován účel daného procesního institutu, ale jedná o obstrukční jednání za účelem prodlužování, popřípadě zkomplikování řízení. Soud uzavírá, že k takovým opakovaným úkonům není povinen přihlížet (srovnej např. rozsudek Krajského soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).6. Soud vyloučil nárok žalobkyně týkající se vozidla RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , k samostatnému projednání, neboť tento nárok žalovaný rozporoval, přičemž k ostatním nárokům neuvedl ničeho, a proto o všech nárocích nemohlo být rozhodnuto ve společném řízení.7. Podle § 114b odst. l, 2 o.s.ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.8. Podle § Podle § 114b odst. 5 o.s.ř., jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.9. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř., rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o. s. ř.).10. Vzhledem k tomu, že žalovaný nárok uznal v plném rozsahu, neboť ve svém podání ze dne , datum, rozporoval nárok žalobkyně co do výše , částka, spolu s zákonným úrokem z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně z titulu nezaplaceného pojištění na motorové vozidlo registrační značky , SPZ, ve zbylých nárocích žalobkyně ničeho nenamítal. Má se za to, že nároky žalobkyně uznal. Soud proto rozhodl podle § 153a odst. 3 o. s. ř. o nárocích žalobkyně rozsudkem pro uznání, a to po zjištění, že uznání žalovaného neodporuje zákonným předpisům.11. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a jednak z odměny advokátky, která byla tvořena částkou , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Dále pak z odměny advokátky podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši , částka, , a to za dva půl úkony právní služby podle § 11 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu (účast na jednání před soudem dne , datum, a , datum, ) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále náhrady za promeškaný čas ve výši , částka, podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu za účast na jednaní dne , datum, , to vše s náhradou za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se sazbou 21 %. Celkem tak jde o částku , částka, . Při stanovení odměny zástupkyně žalobkyně soud vycházel z tarifní hodnoty , částka, , jelikož k vyloučení nároku ve výši , částka, spolu s příslušenstvím došlo až v průběhu jednání dne , datum, . Soud přiznal odměnu v poloviční výši za účast na jednáních ze dne , datum, a , datum, , neboť nebylo jednáno ve věci samé, kdy u Obvodního soudu pro , adresa, byla pouze vznesena námitka místní nepříslušnosti. K náhradě za promeškaný čas soud podotýká, že tu soud přiznal, neboť zástupkyni žalobkyně tento nárok vznikl, když se dostavila k jednání dne , datum, , které se ovšem neuskutečnilo z důvodů neúčasti žalovaného, který sice svou neúčast posléze omluvil, avšak soudu nepředložil listinu prokazující skutečnost o poruše vozidla. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.