11 C 179/2023-17 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel žalované poskytl úvěr, který žalovaná nevrátila. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě listinných důkazů přiložených k žalobě, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované jistinu ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit dlužnou částku v 36 měsíčních splátkách spolu s úrokem [částka] (smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum]). Následně strany uzavřeli druhou smlouvu o úvěru dne [datum], kdy nová jistina činní částku [částka] a úrok [částka], kdy se žalovaná zavázala uhradit ty to částky v 35 měsíčních splátkách (smlouva o půjčce [číslo] ze dne 13. 6. 202). Tyto své povinnost žalovaná nesplnila. 4. K aktivní legitimaci žalobkyně soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše popsané smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli. 5. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě kterých žalované vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky. Žalovaná tuto svou povinnost nesplnila řádně a včas. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je dán nárok žalobkyně na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Z těchto důvodů bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].