9 C 192/2022-32 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí 6 500 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to jako smluvní pokuty za porušení povinnosti vrátit ve stanovené lhůtě technické zařízení po ukončení smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] [číslo]. Žalobu žalobkyně odůvodnila dále tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací shora specifikovanou (dále jen„ předmětná smlouva“). Na základě této předmětné smlouvy zajišťovala žalobkyně žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu, a to až do dne [datum], kdy byla předmětná smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize DIGI TV žalobkyně měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a přístupovou kartu [číslo] (dále jen„ technická zařízení“). Tato technická zařízení, které žalovaný od žalobkyně převzal, což stvrdil svým podpisem na smlouvě v rozporu se svými povinnostmi žalovaný žalobkyni po ukončení smlouvy nevrátil, v důsledku čehož vznikl žalobkyni dle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč za nevrácení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a ve výši 1 500 Kč za nevrácení přístupové karty [číslo]. Žalovaný byl vyzván dne [datum] právním zástupcem žalobkyně k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácená technická zařízení. Žalovaný ani na základě takového upomenutí před podáním této žaloby své závazky vůči žalobkyni nesplnil, a to ani částečně, a proto žalobkyni nezbývá než se domáhat zaplacení dlužné částky v celkové výši 6 500 Kč s příslušenstvím soudní cestou. Žalovaný se neuhrazením žalobkyní oprávněně vyúčtované smluvní pokuty v celkové výši 6500 Kč dopustil porušení svých právních povinností plynoucích ze smluvního vztahu a ocitl se v prodlení. Žalobkyně tak má za to, že jí podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění přísluší kromě nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené příslušným nařízením vlády. Proto žalobkyně uplatňuje současně se svým nárokem na zaplacení jistiny rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 6500 Kč a to, s ohledem na dodatečnou lhůtu ke splnění povinností poskytnutou právním zástupcem žalobkyně žalovanému ve výzvě ze dne [datum] do dne [datum], za dobu od [datum] do zaplacení.“. 2. Žalovaný se k žalobnímu požadavku žalobkyně nevyjádřil. 3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně (tehdy ještě vystupující pod [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací č. [číslo] – kombinovaná televize. V této smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému za podmínek sjednaných v této smlouvě a smluvních dokumentech specifikované veřejně dostupné služby elektronických komunikací, a žalovaný se zavázal hradit sjednanou odměnu a veškeré další poplatky a náklady ve výši podle platného Ceníku za smlouvou vymezené služby elektronických komunikací a dále mu za účelem přijímání poskytovaných služeb přenechala technická zařízení, a to set-top box sériové číslo [anonymizováno] a přístupové karty [číslo] jejichž převzetí žalovaný stvrdil podpisem uvedené smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 24 měsíců a obsahovala v této souvislosti ujednání, že v případě uzavření smlouvy na dobu určitou se účastník zavazuje využívat služby objednané touto smlouvou nejméně po dobu 24 měsíců od účinnosti smlouvy. Nedohodnou-li se smluvní strany před uplynutím této doby na prodloužení vázanosti či ukončení nebo nebude-li smlouva v souladu s čl. 10 Všeobecných podmínek jednostranně ukončena, přechází tato smlouva uplynutím této doby do režimu smlouvy neurčité v souladu s čl. 5 Všeobecných podmínek. V závěrečných ujednáních této smlouvy bylo stanoveno, že Všeobecné podmínky, Zvláštní podmínky a Ceník jakož i jiné smluvní dokumenty tvoří neoddělitelnou součást této smlouvy. Soud měl od žalobkyně dále jako důkaz k dispozici Zvláštní podmínky pro službu televize DIGI TV účinné od 1. 1. 2019, z jejíhož článku 4, bodu 4.4 vyplývá, že v případě ukončení Smlouvy je účastník povinen vrátit technické zařízení ve stavu, které odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Soud dále zjistil, že žalobkyně se na žalovaného obrátila s přípisem ze dne [datum], aby uhradil splatnou pohledávku 1801 Kč, nesplatnou ve výši 299 Kč, a to do [datum]. V případě neuhrazení ve stanovené lhůtě smlouva bez dalšího končí jejím marným uplynutím. Po skončení má žalovaný povinnost vrátit zapůjčené zařízení. Dopisem ze dne [datum] právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu k úhradě 6 500 Kč a vrácení technických zařízení. V uvedeném přípisu žalobkyně poukázala na uzavřenou smlouvou a dále na skutečnost, že žalovanému zapůjčila technické zařízení v podobě Set – top boxu sériové číslo [anonymizováno] a přístupovou kartu [číslo]. Žalovanému dále sdělila, že měl zapůjčené technické zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit s tím, že smlouva byla ukončena dne [datum], a žalovaný svou povinnost nesplnil, tedy technické zařízení nevrátil, a pro tento případ byla sjednána požadovaná smluvní pokuta ve výši 6 500 Kč. Žalovaný byl dále upozorněn na to, že pokud technické zařízení nevrátí a nezaplatí požadovanou smluvní pokutu způsobem uvedeným v tomto sdělení, obrátí se žalobkyně se svým požadavek na soud. Uvedená výzva byla podána k poštovní přepravě prostřednictvím České pošty dne [datum] tak, jak vyplývá z příslušného podacího archu obsahujícího záznam o předání uvedené zásilky k doručení žalovanému, a to na adresu uvedenou ve smlouvě. Jiné důkazy pro zjištění skutkového stavu soud od žalobkyně, resp. od žádného z účastníků již neměl, a z tohoto důvodu oprávněnost požadavku žalobkyně posuzoval na podkladě takto vymezeného skutkového stavu věci. 4. Po zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala splnění podmínek pro vznik povinnosti žalovaného zaplatit smluvenou a nárokovanou pokutu. Soud vychází ze zjištění, že účinnost shora uvedené smlouvy byla sjednána na dobu 24 měsíců, a podle pravidel počítání času dle ustanovení § 605 odst. 2 obč. zák., tato lhůta skončila dne [datum]. Pokud by nenastala jiná smlouvou předvídaná nebo zákonem stanovená právní skutečnost, přešla by podle smluvních ujednání daná smlouva z režimu smlouvy na dobu určitou do režimu smlouvy na dobu neurčitou. Soud nezpochybňuje, že žalobkyně žalovanému již služby elektronických komunikací neposkytuje přinejmenším od [datum], tj. ode dne, kdy měla být smlouva podle žalobních tvrzení ukončena, o čemž je ostatně zmínka rovněž ve výzvě k úhradě částky 6 500 Kč a vrácení technického zařízení ze dne [datum]. Toto samotné nezpochybněné tvrzení však nestačí pro závěr o tom, že smlouva byla ukončena předčasně, tj. před uplynutím 24měsíční doby původní účinnosti, tj., že byla např. jednostranně ukončena v souladu s čl. 10 Všeobecných podmínek, jak je ve smlouvě sjednáno. Žalobkyně důvod pro předčasné ukončení smlouvy v žalobě uvedla, že odstoupila od předmětné smlouvy, tedy ukončila ji jednostranně, když se žalovaný dostal do prodlení s úhradou odměn za službu poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Dle čl.10 Všeobecných podmínek žalobkyně shora uváděných však„ v případě, že smluvní strana od smlouvy odstoupí, zaniká smlouva dnem, kdy bylo písemné oznámení o odstoupení řádně doručeno druhé smluvní straně“. Tuto podmínku řádného doručení odstoupení žalobkyně žádným způsobem neprokazuje, ač byla soudem písemně vyzvána. Odstoupení tak nelze považovat za platné ze strany žalobkyně. Smluvní pokuta, kterou žalobkyně požaduje, byla tedy vázána na podmínku nevrácení technického zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy, a jelikož žalobkyně neprokázala, že smlouva byla ukončena předčasně dne [datum], nemohl soud uzavřít, že žalobkyni vznikl nárok na požadovanou smluvní pokutu. Soud tak s ohledem na shora uvedené ujednání o prodloužení smlouvy z režimu smlouvy na dobu určitou, do režimu smlouvy na dobu neurčitou nemohl uzavřít, že účinnost smlouvy skončila později, neboť mohlo dojít k jejímu smlouvou předvídanému automatickému prodloužení na neurčito. Soud tudíž žalobu pro neunesení břemene důkazního zamítl. 5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého, by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný jako úspěšný účastník sporu. Z obsahu spisu je však zřejmé, že žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a soud o jejich náhradě rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.