6 C 166/2024-58 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobou z , datum, se žalobkyně vůči žalovaným domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem uvedeným ve výroku I a II tohoto rozsudku. Žalobu odůvodňuje zejména tím, že se snažila domluvit s žalovanými na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, nicméně jednání k ničemu nevedla. Dále uvádí, že vůle všech spoluvlastníků ponechat předmětné nemovitosti v rodině se neprosadila, dřívější spoluvlastníci z rodiny žalovaných učinili opak. Nemovité věci jsou přitom v havarijním stavu a neochota žalovaných znemožňuje předmětné nemovitosti zrekonstruovat a řádně užívat. Účastníci se nedohodli na odkupu podílu. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem s nařízením prodeje těchto nemovitostí v dražbě.2. Žalované se vyjádřily k žalobě písemně podáním z , datum, a svoji argumentaci dále rozvinuly na čl. 48–49 spisu. Žalované předně poukazují na svůj vztah k nemovitým věcem, které jsou předmětem spoluvlastnictví s tím, že na jejich otci byla spáchána křivda.Namítají snížení hodnoty nemovitých věcí jednak v důsledku spáchané křivdy a jednak v důsledku uvažovaného prodeje v dražbě. Žalované dále popisují okolnosti vniknutí zástupce žalobkyně do nemovitých věcí a vznáší výhradu, že absentuje souhlas spoluvlastníků s nabytím spoluvlastnického podílu žalobkyní. Dále žalované poukazují na komunikaci mezi účastníky před podáním žaloby s tím, že žalobkyně žalovaným navrhla za odkup jejich spoluvlastnických podílů diametrálně odlišnou cenu, než kterou sama od žalovaných požaduje. Žalované dovozují, že žalobkyně v tomto postupuje úmyslně a zneužívá právo. Žalované, mají za to, že zrušení spoluvlastnictví je na újmu žalovaným, kdy újmu spatřují jednak s ohledem na citový vztah k nemovitým věcem, a dále shledávají případnou újmu majetkovou, pokud by v dražbě nebylo dosaženo dostatečného výtěžku. S ohledem na svoje osobní a majetkové poměry se ohrazují proti nabídce žalobkyně, která požadovala za odkup svého spoluvlastnického podílu částku , částka, . Žalované se dále vyjadřují k hospodaření se společnou věcí. Závěrem konstatují, že pokud žalobkyně nechce setrvat ve spoluvlastnictví, nechť svůj podíl prodá tak, jak jej získala.3. V dané věci ze shodných tvrzení účastníků, které dokládá rovněž výpis katastru nemovitosti, vyplývá, že u předmětných nemovitých věcí jsou účastníci spoluvlastníky, kdy žalobkyně vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti 3/8 a zbývající podíl stejným dílem 5/24 vlastní každá z žalovaných. Ze shodných tvrzení účastníků, což je doloženo i fotografiemi na čl. 14–15, vyplývá, že nemovité věci uvedené ve výroku I tohoto rozsudku nejsou reálně dělitelné.4. Dále z výpovědi žalovaných vyplynulo, že nemají dostatečné finanční prostředky na to, aby odkoupily spoluvlastnický podíl žalobkyně. Žalované doložily shodné tvrzení účastníků, že mezi nimi probíhala písemná komunikace před podáním žaloby, na základě které usilovali o společném prodeji nemovitých věcí a byly i činěny rovněž nabídky k odkupu spoluvlastnických podílů. Ze shodných tvrzení účastníků rovněž vyplývá, že tato snaha k výsledku nevedla. Ze shodných tvrzení účastníků rovněž vyplývá, že žalobkyně nechce setrvat ve spoluvlastnictví, a proto žádá jeho zrušení a vypořádání shora uvedenou žalobou.5. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobkyně podanou žalobou ve spojení s učiněnými nabídkami na odkup spoluvlastnického podílu nepostupuje v rozporu s ustanovením § 8 občanského zákoníku, dle kterého zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany a dále, zda zrušení spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem nebrání ustanovení § 1140 odst. 2, část věty druhé in fine občanského zákoníku, dle které spoluvlastník nesmí žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví jen k újmě některého ze spoluvlastníků.6. K okolnostem osobních a majetkových poměrů, jakož i k okolnostem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s nařízením prodeje nemovitých věcí ve veřejné dražbě se při výkladu shora citovaných ustanovení vyjádřila judikatura vyšších soudů (srov. například usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 2773/16, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , kdy obdobně vyznívá rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne , datum, .)7. Z uvedených rozhodnutí vyplývá, že zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví pro zjevné zneužití práva se v obecné rovině může prosadit tam, kde by se jednalo o důvody, které by neopodstatňovaly zamítnutí žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z důvodu uvedených v § 1140 odst. 2 občanského zákoníku, ale šlo by ze strany spoluvlastníka domáhajícího se zrušení spoluvlastnictví o zjevné zneužití práva. Za zneužití práva lze považovat výkon práva rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáváno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo je nepatrný zájem na jeho výkonu, respektive se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany.8. Již samotná podstata spoluvlastnického poměru je povahy věci spojena vždy s nutností vědomí, že o společných záležitostech týkajících se společných věcí rozhodují vždy spoluvlastníci, kteří namnoze nemusí vystupovat jednotně a mohou zastávat i odlišné názory, a stejně tak si každý ze spoluvlastníků musí být vědom, že druhý spoluvlastník může kdykoliv uplatnit právo na zrušení spoluvlastnictví, nejsou-li splněny předpoklady odkladu zrušení spoluvlastnictví. Otázku možného zneužití práva při uplatnění požadavku na zrušení vypořádání spoluvlastnictví je nutno vždy nahlížet primárně také z hlediska zákonem výslovně zdůrazněné maximy, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví dle § 1140 odst. 1 občanského zákoníku s tím, že zákonem stanovenými výjimkami jsou reflektovány toliko dočasné okolnosti dle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku, z čehož vyplývá, že zjevné zneužití práva domáhat se likvidace spoluvlastnického poměru bude v praxi záležitost zcela výjimečnou.9. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná a v souladu s výše citovanými ustanoveními je na místě rozhodnout o zrušení spoluvlastnictví. Žalobkyně nehodlá setrvat ve spoluvlastnictví s žalovanými, přičemž s ohledem na nemožnost reálného dělení věci, jakož i na neschopnost žalovaných odkoupit spoluvlastnictví podíl žalobkyně, nezbývá než vypořádat zrušené spoluvlastnictví nemovitým věcem jejich prodejem ve veřejné dražbě.10. K výhradám žalovaných soud uvádí, že s ohledem na výše citovanou judikaturu nelze dovodit, že by žalobkyně měla povinnost nabídnout žalovaným za odkup jejich spoluvlastnických podílů obvyklou cenu. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z příloh připojených k vyjádření žalovaných je zřejmé, že žalobkyně nehodlá setrvat nadále ve spoluvlastnictví s žalovanými. Soud konstatuje, že nařízením prodeje nemovitých věcí v dražbě nejsou žalované poškozeny, neboť tímto rozsudkem je zohledněno jejich právo na přiměřenou náhradu v podobě odpovídajícího podílu výtěžku prodeje nemovitých věcí v dražbě. V souladu s výše citovanou judikaturou je třeba žalovaným připomenout, že jako spoluvlastnice si museli být vědomi toho, že spoluvlastnictví je možné v návrhu žalobkyně zrušit a vypořádat, a to i tím způsobem, který žalobkyně navrhla podané žalobě.11. Žalobkyně přitom nelze klást k tíži, že žalované, respektive členové jejich širší rodiny, neudrželi nemovité věci v rámci spoluvlastnictví jako tzv. rodinný majetek. V řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by žalobkyně při nabytí svého spoluvlastnického podílu porušila zákon, kdy na tomto místě je třeba odmítnout výhradu žalovaných, že žalobkyně měla dosáhnout při nadbytí svého spoluvlastnického podílu souhlasu ostatních spoluvlastníků. Takovou podmínku při nabytí spoluvlastnického podílu totiž zákon neupravuje. V dané věci rovněž nebyly tvrzeny, natož doloženy podmínky pro odklad spoluvlastnictví. Jiný výsledek řízení nemůže přivodit ani namítaný vztah žalovaných předmětným nemovitostem, neboť bylo na žalovaných, pokud v tomto ohledu nechtějí utrpět citovou újmu, aby učinily opatření směřující k tomu, že nemovité věci zůstanou ve spoluvlastnictví jejich rodinných příslušníků. K jinému výsledku řízení nemůže vést ani žalovanými tvrzená křivda spáchaná na jejich otci, neboť tato okolnost nic nemění na tom, že žalobkyně je spoluvlastníkem předmětných nemovitých věcí a má právo domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podanou žalobou. Konečně k výhradám žalovaných, aby žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl prodala, je třeba konstatovat, že žalované se žalobkyně nemohou jakožto spoluvlastníka jednoduše zbavit. Žalobkyně je spoluvlastníkem předmětných nemovitých věcí, svědčí jí nabývací titul, čemuž žalované nezabránily, a proto na místě, aby st