12 C 86/2020-89 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne [datum] u soudu žalobu, kterou se po žalované domáhal zaplacení žalobci [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem z prodlení 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnil tvrzením, že [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) poskytla žalovanému na základě smlouvy ze dne [datum] úvěr ve výši [částka] za účelem úhrady dřívějších peněžitých závazků žalovaného a část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově, a to převodem na jeho běžný účet. Žalovaný se podpisem této úvěrové smlouvy zavázal platit poplatky za poskytnutý úvěr a sjednané úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou sazbou 17,90 % p.a., a to formou pravidelných měsíčních splátek. To žalovaný řádně nečinil, a proto mu byl celý úvěr ze strany žalobce ke dni [datum] zesplatněn. Žalobce proto po žalovaném požadoval i úhradu smluvních pokut ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dále žalobce tvrdil, že smlouvou ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] mělo dojít k postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobce. To bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne [datum]. 2. Žalovaný na jednání dne [datum] uvedl, že si nějakou půjčku vzal, avšak měl problém ji splácet, neboť byl v pracovní neschopnosti. Byl v insolvenci, avšak nebyl osvobozen od placení zbylých dluhů. Požádal soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. 3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] bylo žalovanému přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl mu ustanoven právní zástupce. 4. Žalovaný následně namítl promlčení pohledávky žalobce. Žalobci vzniklo právo na uhrazení zbylé části dluhu ke dni [datum], avšak žaloba byla podána až dne [datum], tedy po devíti letech. Navíc žalobci bylo částečně plněno v rámci insolvenčního řízení žalovaného, a proto již plnění nemůže být vymáháno v tomto řízení. Dále žalovaný namítal, že žalovaný byl v pozici spotřebitele – slabší strany, a proto by otázka promlčení měla být posuzována podle občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.). Závěrem žalovaný upozornil na neplatnost smlouvy o jejím postoupení, a to z důvodu jejího neurčitého vymezení postupované pohledávky a absence právního titulu pohledávky – neplatnost úvěrové smlouvy. Sporoval také neplatnost samotné smlouvy o úvěru, neboť žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného a v daném případě byl žalovaný v postavení spotřebitele. 5. Žalobce konstatoval, že jeho pohledávka promlčena není, neboť v období od [datum] do [datum] probíhalo insolvenční řízení na žalovaného, a proto v tomto období byla promlčecí lhůta ze zákona přerušena. Žalovaný nebyl v insolvenčním řízení osvobozen, neboť neuhradil potřebnou výši svých nezajištěných pohledávek ani odměnu a náklady insolvenčního správce. Promlčecí lhůta běžela od [datum] a žaloba byla podána dne [datum], tedy před uplynutím čtyřleté promlčecí lhůty podle obchodního zákoníku. Argumenty žalovaného považuje za zcela liché. Promlčení podle občanského zákoníku se v daném případě nedá použít, a to i s ohledem na dosavadní judikaturu (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Úvěryschopnost žalovaného žalobce řádně přezkoumal. Podle názoru žalobce byla žalovaná pohledávka právním předchůdcem žalobce řádně postoupena. 6. Žalobce vzal žalobu částečně zpět, a proto bylo usnesením ze dne [datum] řízení v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení úroků ve výši 17,90 % p. a. z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % p. a. z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zastaveno. Stejně tak po částečném zpětvzetí žaloby žalobcem bylo usnesením dne [datum] řízení v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení [částka], zastaveno. 7. Z písemného znění smlouvy, nadepsané jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - [anonymizováno], datované dnem [datum], soud zjistil, že tímto se právní předchůdkyně žalobce zavázala poskytnout žalovanému úvěr [částka] a žalovaný se zavázal jej vrátit v 96-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] počínaje dne [datum]. Dále se žalovaný zavázal v čl. II bod 4, že kromě poskytnutých [částka] uhradí též úrok s roční sazbou 17,90 % z úvěru a dále též poplatky za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty. 8. Z oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum], kdy k tomu dni činila celková dlužná částka [částka]. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vyplývá, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla tímto postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z předložené doručenky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce o této skutečnosti žalovaného informoval. 10. Z písemných výzev k zaplacení vyplývá, že žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení dluhu. 11. Ze sdělení insolvenčního správce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že v insolvenčním řízení žalovaného vedeného pod [spisová značka] bylo právnímu předchůdci žalobce uhrazeno [částka]. 12. Protože se v daném případě jedná též o posouzení práv a povinností vzniklých do 31. 12. 2013 (smluvní vztah z výše uvedené smlouvy o úvěru vznikl dne [datum]), aplikoval soud v této věci ve vztahu k posouzení vzniku smluvního vztahu, jakož i ve vztahu k povinnostem z tohoto smluvního vztahu vzešlým, ustanovení zákona ve znění účinném do 31.12.2013, a to konkrétně zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku dále jen„ obch. zák.“), a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. 13. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. 15. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obchodního zákoníku, jakož i v souladu s ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaný porušil své povinnosti vyplývající z této smlouvy, a to tím, že ani přes upomínky řádně a včas nehradil dohodnuté splátky, a proto ke dni [datum] právní předchůdce žalobce v souladu se smluvními ujednáními zesplatnil celý úvěr včetně jeho příslušenství. Vzniklo mu tak právo domáhat se zaplacení celého zůstatku dluhu, a to včetně příslušného smluvního úroku z úvěru ve výši 17,90 % ročně, který náleží věřiteli dle výše citovaného ustanovení § 497 obchodního zákoníku. Námitka žalovaného o neplatnosti úvěrové smlouvy nebyla tedy v řízení prokázána. K tomu má věřitel právo domáhat se též zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, a to dle § 369 obchodního zákoníku, podle kterého je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě. Úrok z prodlení náleží ve výši, určené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 7,75 % ročně, a to od [datum], tedy ode dne následujícího po datu ukončení insolvenčního řízení žalovaného. 16. V daném řízení není nárok žalobce promlčen, neboť podle § 397 obch. zák. činí promlčecí lhůta čtyři roky. Jelikož v období od [datum] do [datum] probíhalo insolvenční řízení na žalovaného, bylo v této době řízení ze zákona přerušeno a promlčecí lhůta neplynula. Ta začala plynout až od skončení insolvenčního řízení, tedy od [datum]. Žaloba byla podána [datum] včas, tedy před uplynutím čtyřleté promlčecí lhůty. Navíc soud konstatuje, že v dané věci nelze aplikovat ustanovení o promlčecí lhůtě podle občanského zákoníku. Smlouva o úvěru byla uzavřena [datum], a to podle obch. zákoníku. Byť je pravdou, že v dané věci nebyl žalovaný v pozici podnikatele, ale spotřebitele, pak ovšem nelze pouze z této skutečnosti dovodit, že by měla být aplikována tříletá promlčecí lhůta podle obč. zákoníku, tedy lhůta pro žalovaného příznivější. Žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru dobrovolně, věděl, k čemu se zavazuje a že má za povinnost úvěr řádně splácet. Ostatně následně svoji finanční tíseň řešil v insolvenčním řízení, avšak ani to neplnil řádně. Jak je konstatováno i v judikatuře, nelze do právních vztahů vnášet takto zásadní nejistotu a způsobovat tak nerovnost smluvních vztahů účastníků. Jednání žalobce nelze považovat ani v rozporu s dobrými mravy, neboť v daném případě to je žalovaný, kdo více jak deset let nevrátil žalobci žalovanou částku a žalobci nezbylo, než se svého nároku domáhat žalobou. 17. Ke dni zesplatnění činil nárok žalobce na jistině [částka], na kapitalizovaném úroku [částka], na kapitalizovaném