53 C 17/2020-30 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1 Žalobou ze dne 25. 4. 2020 se žalobce domáhal náhrady za uhrazení finančních prostředků vyplacených žalobcem zaměstnanci žalovaného podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tvrdil, že žalovaný se ocitl v insolvenci. Insolvenční řízení bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové je ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. Žalobce postupoval podle ustanovení § 8 zákona výše uvedeného a dne 30. 7. 2019 uspokojil částkou 47 733 Kč splatné mzdové nároky [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalovaného. Oznámil to žalovanému dopisem z 29. 7. 2019. Vyzval jej zároveň k náhradě 60 292 Kč (vyplacené plnění spolu se zákonnými srážkami a odvody). Podle ustanovení § 12 odst. 2 písm. a) zákona je zaměstnavatel povinen uhradit Úřadu práce České republiky finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle tohoto zákona a částky odpovídající srážkám a odvodům, které Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce odvedl podle zvláštních právních předpisů, v případě, kdy soud pravomocně rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl krajskou pobočkou Úřadu práce písemně vyzván k jejich úhradě. Dopisem ze 4. 6. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě vyplacených mzdových nároků a zároveň jej upozornil na nabíhající úroky z prodlení. Výzva byla doručena žalovanému 15. 6. 2020. Dlužná částka tak byla splatná 7. 7. 2020, od 8. 7. 2020 je žalovaný v prodlení. 2 Soud rozhodl spor bez jednání, na základě předložených listin, když obě strany souhlasily s takovým postupem. Žalovaný se ničích by nebránil. Tvrzení žalobce soud ověřil z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové je ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], z oznámení o uspokojení splatných mzdových nároků zaměstnance [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], z oznámení téhož z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], z dokladu o odeslání výzvy do datové schránky žalovaného, z výzvy k úhradě vyplacených mzdových nároků datované 4. 6. 2020 a předžalobní výzvy z 10. 7. 2020. 3 Soud tak dospěl k závěru o tom, že nárok žalobce je důvodný. Žalobce uspokojil mzdové nároky zaměstnankyně žalovaného. Žalovaný, který byl v insolvenci, nedosáhl oddlužení a jeho insolvenční řízení bylo zastaveno. Proto podle právní úpravy výše citované má žalobce právo na náhradu vyplacených prostředků. Žalovaný je v prodlení se zaplacením, a proto je povinen zaplatit žalobci i úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku. Jejich výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (dle ust. § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob). 4 Úspěšný žalobce neuplatnil nárok na náhradu nákladů řízení. Soudu není ani podle obsahu spisu známo, že by mu náklady vznikly. Proto II. výrokem nepřiznal žádné ze stran právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku. 5 III. výrok rozhodnutí se opírá o ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, protože žalobce uspěl ve sporu a je osvobozen od soudních poplatků. Soudní poplatek byl vyměřen podle položky 1. 1. b) Sazebníku soudních poplatků.