6 C 114/2020-32 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkem [částka] z titulu neuhrazeného pojistného dle pojistné smlouvy [číslo] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a nákladů spojených s vymáháním ve výši [částka]; k žalované částce požadoval žalobce příslušenství v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení jdoucího od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Z listin předložených žalobcem soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] s počátkem pojištění témuž dni pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal hradit roční pojistné ve výši [částka]. Pojištění zaniklo s uplynutím dne [datum] pro neplacení pojistného. Zástupce žalobce poslal žalovanému více jak sedm dní před podáním žaloby výzvu k plnění. Žalobce naopak v řízení nedoložil, že by požadované náklady na vymáhání právě ve výši [částka] byly součástí ujednání mezi žalobcem a žalovaným. Žalobce sice předložil sazebník vybraných poplatků za vymáhání pojistného, svůj nárok na zaplacení [částka] ale nespecifikoval (sazebník částku ve výši [částka] jako paušalizované náklady vymáhání neobsahuje) a zejména nedoložil, že by součástí pojistné smlouvy byl závazek žalovaného k úhradě nákladů právě v požadované výši. Nárok na zaplacení [částka] za vymáhání tak zůstal nedoložen. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti po právu. Mezi účastníky řízení byla uzavřena pojistná smlouva podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V souladu s § 2782 občanského zákoníku má pojistitel (žalobce) právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Požadavek žalobce na zaplacení dlužného pojistného za období uvedené v žalobě je tedy důvodný. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok na dlužné pojistné z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal částečně důvodným i požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení, resp. jejich poměrné části ve vztahu k dlužnému pojistnému; výše úroku z prodlení odpovídá § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Naopak v části žádající zaplacení dalších [částka] na náhradě za vymáhání musel soud žalobu zamítnout. Stejně tak bylo nutné zamítnout poměrnou část žalobcem žádaného úroku z prodlení v relaci k zamítnuté jistině. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo žalovanému, který byl v řízení úspěšným z větší části. Žalovanému ale v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o náhradě nákladů tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.