13 C 209/2021-25 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 730 Kč s příslušenstvím, a to ze dvou samostatných nároků. 2. V prvém případě tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy uvedená společnost poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 13 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit i úrok ve výši 23,72 % ročně vyčíslený za řádnou dobu splácení úvěru částkou 1 820 Kč a poplatek ve výši 2 600 Kč, jakož i poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku 22 620 Kč měla žalovaná uhradit 58 pravidelnými týdenními splátkami po 390 Kč. První splátku měla žalovaná uhradit do sedmi dnů od uzavření smlouvy, tedy do 5. 12. 2017, každou další do konce následujícího týdenního období. Poslední splátka měla být takto uhrazena dne 8. 1. 2019. Žalovaná ale splátky řádně nehradila, zaplatila pouze celkem částku 4.390 Kč, jež byla započtena na úrok za řádnou dobu trvání smlouvy, dále ve výši 1.494,08 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 1 075,92 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Proto žalovaná po dni splatnosti poslední splátky nadále dlužila právnímu předchůdci žalobkyně na jistině částku 13 000 Kč, na poplatku za administrativní činnost částku 1 105,92 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 4 124,08 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Ani poté však žalovaná dluh nevyrovnala. Dluží tak žalobkyni částku 18 230 Kč s tím, že žalobkyně po ní požadovala i smluvní úrok jdoucí z dlužné jistiny úvěru za dobu od 9. 1. 2019 (tedy ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky) do zaplacení a zákonný úrok z prodlení opět jdoucí z dlužné jistiny úvěru za dobu od 16. 1. 2019 (tedy po uplynutí sedmidenní lhůty po dni splatnosti poslední splátky) do zaplacení. Žalobkyně přitom jak úrok, tak úrok z prodlení částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení pohledávky. 3. V druhém případě žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela se stejnou společností, [právnická osoba], ještě smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy uvedený právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti oproti podpisu smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úroky ve výši 23,72 % ročně, jež byly za řádnou dobu splácení úvěru kapitalizovány částkou 1 400 Kč, dále poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku ve výši 17 400 Kč měla hradit formou 58 týdenních splátek po 300 Kč. První splátka měla být zaplacena dne 18. 8. 2017, každá další do sedmi dnů od té předchozí, poslední splátka měla být takto uhrazena dne 21. 9. 2018. Žalovaná řádně splátky nehradila, celkem zaplatila pouze částku 7 900 Kč, z čehož částka 2 683,79 Kč byla započtena na jistinu úvěru, částka 1 400 Kč na úrok za řádnou dobu splácení, částka 2 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a částka 1 816,21 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Po dni splatnosti poslední splátky tak žalovaná dlužila právnímu předchůdci žalobkyně na jistině úvěru částku 9 500 Kč, jež se skládala z dlužné jistiny úvěru ve výši 7 316,21 Kč, z dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 183,79 Kč. Následně byla i tato pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobkyni, a proto se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení celé dlužné částky 9 500 Kč a nadto po ní požadovala i úhradu úroku ve výši 23,72 % ročně jdoucího z dlužné jistiny úvěru od 22. 9. 2018 (ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky) do zaplacení a úhradu úroku z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucího z dlužné jistiny úvěru od 29. 9.2018 (od uplynutí sedmidenní lhůty po splatnosti poslední splátky) do zaplacení. Žalobkyně úrok i úrok z prodlení částečně kapitalizovala, a to vždy ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 29. 11. 2019. 4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 28. 11. 2017 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], a žalovaná mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná svým podpisem převzetí uvedené sumy potvrdila. Ve smlouvě se přitom zavázala tuto částku dané společnosti vrátit, a to zvoleným způsobem hotovostních splátek ve výši 58 x 390 Kč týdně. Tyto splátky v sobě zahrnovaly jak úhradu jistiny úvěru, tak i úhradu sjednaného poplatku ve výši 26000 Kč, sjednaných úroků při úrokové sazbě 23,72 % p. a., vyčíslených za dobu řádného splácení částkou 1 820 Kč, jakož i poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Z karty zákazníka vyplynulo, že před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalované nově ověřována s tím, že byl zohledněn i předchozí úvěr [číslo]. 7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11. 8. 2017 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], a žalovaná mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru, ve které se daná společnost zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku dané společnosti vrátit, zaplatit jí i úroky ve výši 23,72 % ročně, vyčíslené za dobu řádného splácení částkou 1 400 Kč, poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku 17 400 Kč měla uhradit formou 58 týdenních splátek po 300 Kč. Z karty zákazníka plyne, že úvěruschopnost žalované byla před uzavření smlouvy ověřována. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, jakož i ze seznamu postupovaných pohledávek vyplynulo, že pohledávky plynoucí z obou výše uvedených úvěrových smluv byly postoupeny z původního věřitele na žalobkyni. Postoupení obou pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29. 11. 2019. Výše pohledávky ze smlouvy [číslo] činila ke dni postoupení 18 230 Kč, výše pohledávky ze smlouvy [číslo] činila ke dni postoupení 9 500 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě obou dlužných částek včetně příslušenství. 9. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu vyzvána k úhradě celkové dlužné částky odpovídající žalované částce včetně příslušenství, jak plyne z přípisu ze dne 22. 2. 2021. Žalovaná byla současně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, neuhradí-li vše dobrovolně v dodatečné lhůtě. 10. Výše zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal jako svá skutková zjištění v této věci. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů. 14. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle příslušných právních předpisů, a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla v obou případech platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na které dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, jakož právní úprava daná ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své smluvní povinnosti splnil, když žalované v obou případech poskytl sjednanou částku, naopak žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť řádně a včas nehradila sjednané splátky úvěru, které v sobě zahrnovaly jak příslušnou část jistiny úvěru, tak i sjednané úroky a poplatky. Nadále tak dluží v součtu z obou titulů žalovano