13 C 220/2021-23 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 17. 7. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky při sazbě 19,23 % ročně, vyčíslené za řádnou dobu trvání smlouvy částkou 1 200 Kč, dále odměnu za administrativní činnosti ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku ve výši 10 800 Kč pak měl splatit v 60 týdenních splátkách po 180 Kč Poslední splátka takto měla být uhrazena dne 10. 9. 2019. Žalovaný ale řádně a včas splátky nehradil, zaplatil celkem pouze částku 2 800 Kč, a proto po dni splatnosti poslední splátky nadále dlužil uvedenému věřiteli částku 6 000 Kč na jistině úvěru, 240 Kč na poplatku za administrativní činnost a 1 760 Kč na poplatku za hotovostní inkaso. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou ze dne 15. 1. 2021. Proto se nyní žalobkyně, namísto původního věřitele, domáhá po žalovaném zaplacení celé žalované částky skládající se z dlužné jistiny a dlužných poplatků. Nadto po něm požaduje i smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení jdoucí vždy z dlužné jistiny úvěru za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti poslední stanovené splátky do zaplacení s tím, že žalobkyně tyto úroky a úroky z prodlení částečně, ke dni postoupení pohledávky, kapitalizovala. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedených důkazů, zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 17. 7. 2018, jakož i ze zákaznické karty obsahující údaje o ověření úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný svým podpisem převzetí uvedené sumy potvrdil. Ve smlouvě se přitom zavázal tuto částku dané společnosti vrátit, a to zvoleným způsobem hotovostních splátek ve výši 60 x 180 Kč týdně. Tyto splátky v sobě zahrnovaly jak úhradu jistiny úvěru, tak i úhradu sjednaného administrativního poplatku ve výši 1 200 Kč, sjednaných úroků při úrokové sazbě 32,15 % p. a., vyčíslených za dobu řádného splácení částkou 1 200 Kč, jakož i poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaný ale celkem uhradil pouze částku 2 800 Kč, dluh tak odpovídá žalované částce. Smlouvou ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), která odpovídala i zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, a příslušným ustanovením občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. občanského zákoníku a zejména § 1841 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti ze smlouvy splnil, když poskytl žalovanému sjednanou částku, naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky. Nadále tak dluží z uvedeného titulu žalovanou částku. Proto mu soud uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na ni pohledávka za žalovaným z předmětného titulu smluvně dle § 1879 a násl. občanského zákoníku přešla. A protože dle § 1880 občanského zákoníku platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se příslušenství. Na smluvní úroky totiž právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok přímo ze smlouvy o úvěru ve spojení s § 2395 občanského zákoníku, na úroky z prodlení pak má žalobkyně nárok dle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci úspěšný. V dané věci byla zcela úspěšná žalobkyně, a proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.