13 C 242/2021-23 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 529,41 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě které v souladu s dispozicemi, jež obsahovaly konkrétní parametry úvěru, umožnila žalovanému opakovaně čerpat finanční prostředky až do výše 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku splácet formou minimální měsíční splátky, která v sobě zahrnovala i úhradu příslušné části úroků dle sjednané úrokové sazby a poplatky. Žalovaný ale posléze splátky řádně a včas nehradil, a proto žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 31. 8. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě všech dlužných částek. Konkrétně se dlužná částka skládala z dlužné jistiny úvěru ve výši 27 117,62 Kč, dlužného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 2 661,51 Kč, z dlužného poplatku za vedení karty ve výši 245 Kč. Nadto žalobkyně požadovala po žalovaném zákonný úrok z prodlení, a to jednak v kapitalizované výši částkami 1 370,88 Kč a 134,40 Kč, přičemž kapitalizace proběhla ke dni 26. 4. 2021 a dále jej žádala od 27. 4. 2021 do zaplacení z dlužné jistiny úvěru a dlužných kapitalizovaných smluvních úroků. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze žádosti o úvěr včetně potvrzení o příjmu a z předsmluvních informací bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru a vydání kreditní karty, úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy náležitě posouzena a žalovanému byly poskytnuty standardní předsmluvní informace. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a o vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 28. 6. 2017 a z Dispozic k tomuto úvěru vyplynulo, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala prostřednictvím vydané kreditní karty opakovaně poskytovat žalovanému finanční prostředky, a to až do výše sjednaného úvěrového rámce 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku včetně sjednaných úroků při úrokové sazbě 22,99 % ročně a poplatků dle smlouvy a dle sazebníku žalobkyně pravidelně splácet. Výše minimální měsíční splátky činila 2 % z čerpaného úvěru. Ve smlouvě bylo dále sjednáno oprávnění žalobkyně prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv dluhy žalovaného za ihned splatné a požadovat jejich předčasné splacení v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky vůči žalobkyni. Nedílnou součást smlouvy tvořily i Všeobecné produktové podmínky žalobkyně a vysvětlení některých pojmů. Ze Všeobecných produktových podmínek, z čl. 43 plyne ujednání účastníků o přirůstání dlužného kapitalizovaného úroku k jistině úvěru a možnost žalobkyně účtovat z takto přirostlé částky úroky z prodlení. 5. Z výpisů z účtu žalovaného a z jeho platební historie bylo prokázáno, že žalovaný opakovaně čerpal od žalobkyně finanční prostředky, přičemž s úhradou splátek se dostával do prodlení či přečerpával úvěrový rámec, za což mu byly naúčtovány úroky z prodlení a poplatky dle sazebníku, dále mu byly účtovány poplatky za vedení kreditní karty. Z rozhodnutí o zesplatnění a žádosti o okamžitou úhradu ze dne 1. 9. 2020 bylo dále zjištěno, že žalobkyně celý dluh žalovaného ke dni 31. 8. 2020 zesplatnila, a to pro prodlení s úhradou minimální splátky delším než 30 dní. Výše dlužné částky k tomuto datu činila 30 024,13 Kč na jistině úvěru, 245 Kč na poplatcích a 2 661,51 Kč na úrocích. Žalovaný byl vyzván k neprodlené úhradě celé dlužné částky. 6. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství, výzva ze dne 28. 4. 2021 obsahovala skutkový i právní rozbor vzniku pohledávky a vyčíslení dlužných částek, a to dlužné jistiny úvěru ve výši 27 117,62 Kč, dlužných kapitalizovaných obchodních úroků 2 661,51 Kč, dlužných poplatků za kartu 245,00 Kč a dlužných úroků z prodlení 1512,01 Kč. Žalovaný byl ve výzvě rovněž upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku. 7. Shora popsaná skutková zjištění neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 8. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Žaloba je důvodná. 12. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., která odpovídala i všem požadavkům daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, a ustanovením o.z. o závazcích ze spotřebitelských smluv § 1810 a zejména § 1841 a násl. o.z. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalovanému opakovaně poskytovala prostřednictvím využívání kreditní karty finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce. Naopak žalovaný jakožto úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil minimální splátky úvěru, jež v sobě zahrnovaly jak úhradu příslušné části aktuální jistiny úvěru, tak i úhradu sjednaných úroků a poplatků. Proto mohla žalobkyně v souladu se smlouvu celý dluh žalovaného okamžitě zesplatnit a požadovat po žalovaném úhradu celé dlužné částky včetně příslušenství. Žalovaný však ani poté svůj dluh nevyrovnal, přičemž nadále žalobkyni dluží žalovanou částku. Proto mu soud nyní uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství tvořeného úroky z prodlení. Na úroky z prodlení vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 o.z. s tím, že tyto úroky z prodlení je dle ujednání účastníků žalobkyně oprávněna žádat i z kapitalizovaného smluvního úroku, jenž přirostl k jistině úvěru. Soud přitom přezkoumal, že žalobkyní žádané úroky z prodlení, a to i ty kapitalizované, nepřekračují maximální výši stanovanou právními předpisy, zejména citovaným nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 440 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 262 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že návrh na zahájení řízení soud považuje za tzv. formulářovou žalobu, jakou žalobkyně podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti (př. EPR 270149/2020, EPR 1341/2021, EPR 90325/2021 a řada dalších). Současně byly naplněny i ostatní podmínky pro aplikaci § 14b a. t., tedy ve věci jde o peněžité plnění nepřekračující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.