13 C 261/2021-37 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 7 985 Kč s výše uvedenými úroky z prodlení a s náhradou nákladů řízení. Tyto částky požadoval po žalované z titulu nezaplacení nákladů na vypracovanou projektovou dokumentaci. Tvrdil, že na základě žádosti žalované o připojení elektrického zařízení k distribuční soustavě na adrese [adresa žalované], uzavřel se žalovanou smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě do napěťové hladiny 0,4 kV (NN) č. 19_SOBS01_4121573066. Ve smlouvě se žalobce zavázal, že po zaplacení zálohy ze strany žalované ve výši 10 000 Kč podnikne kroky k tomu, aby mohlo dojít k připojení a uzavření uvedené smlouvy o připojení v daném místě, tedy vytvoření nového odběrného místa. Žalovaná zálohu 10 000 Kč zaplatila, a proto žalobce zadal u společnosti [právnická osoba] vypracování projektové dokumentace pro projekt [obec], [ulice a číslo], č. stavby [anonymizováno] [číslo]. Žalovaná ale posléze podala žádost o ukončení smlouvy o smlouvě budoucí a požadovala vrácení zálohy. Tomu však žalobce nevyhověl, naopak zálohu jednostranně započetl oproti nákladům na vypracovanou projektovou dokumentaci, které činily včetně DPH částku 17 985 Kč. Dále vyzval žalovanou k doplacení těchto nákladů ve výši žalované částky, a to v souladu s uzavřenou smlouvou o smlouvě budoucí. Žalované byla částka 7 985 Kč fakturována účetním dokladem [číslo] s datem splatnosti 2. 9. 2020. Žalovaná však ve lhůtě splatnosti ani později nic z tohoto titulu žalobci nezaplatila, ačkoliv k tomu byla žalobcem opakovaně vyzývána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedených důkazů, zejména ze žádosti žalované ze dne 17. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaná požádala žalobce o připojení nového odběrného místa do distribuční soustavy, a proto byla mezi účastníky uzavřena dne 17. 10. 2019 smlouva budoucí o budoucím připojení tohoto odběrného místa, která zavazovala žalobce k provedení nezbytných úkonů, realizace díla nezbytného k umožnění připojení nového odběrného místa. Žalovaná zaplatila stanovený poplatek - podíl na nákladech s připojením ve výši 10 000 Kč. Žalobce na základě smlouvy o smlouvě budoucí zadal vypracování projektové dokumentace, jakožto nezbytného podkladu pro provedení díla. O zadání vypracování projektové dokumentace byla žalovaná informována přípisem ze dne 10. 12. 2019. Zhruba po půl roce, tedy dne 27. 5. 2020 žalovaná požádala o ukončení smlouvy budoucí a žádala vrácení zaplacené zálohy. Dne 4. 6. 2020 byla žalobci projektantem předána vypracovaná projektová dokumentace, za kterou žalobce zaplatil částku 14 863,64 Kč bez DPH, 17 985 Kč s DPH. Ve smlouvě o smlouvě budoucí v čl. IV bodu 5 bylo pro případ, že žalovaná písemně prohlásí, že na připojení odběrného zařízení netrvá, povinnost nahradit náklady, které žalobce oprávněně vynaložil v souvislosti se zamýšleným připojením odběrného zařízení. V čl. V bodu 5 pak bylo zakotveno oprávnění žalobce započíst svou pohledávku na náhradu nákladů oproti pohledávce žalované na vrácení zaplaceného podílu. Žalované byla částka 17 985 Kč vyfakturována dokladem [číslo] ze dne 10. 8. 2021. Jednostranný zápočet pohledávky na náhradu nákladů ve výši 17 985 Kč oproti její pohledávce na vrácení zaplaceného podílu ve výši 10 000 Kč jí byl oznámen přípisem ze dne 11. 8. 2020. K zaplacení zbývající částky 7 985 Kč byla žalovaná opakovaně upomínána, bylo jí to vysvětlováno i telefonicky. Naposledy byla k úhradě žalované částky včetně příslušenství vyzvána tzv. předžalobní výzvou ze dne 5. 2. 2021, kde byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 5. Po právním zhodnocení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná požádala žalobce o připojení nového distribučního místa k odběrné soustavě, pročež s ním uzavřela i smlouvu o smlouvě budoucí a zaplatila zákonem stanovený podíl na nákladech na připojení. Následně však od této smlouvy bez důvodu na straně žalobce odstoupila. Žalobci však v souvislosti se započetím realizace díla nutného k připojení nového odběrného místa vznikly náklady spočívající v ceně projektové dokumentace. Dle smlouvy o smlouvě budoucí byla žalovaná povinna v případě ukončení smlouvy z její vůle tyto náklady žalobci nahradit. Část nákladů byla uhrazena započtením složeného podílu ve výši 10 000 Kč, zbývající část nákladů ve výši žalované částky však žalovaná ani přes výzvy žalobce dosud nezaplatila, ačkoliv splatnost této částky nastala již dne 2. 9. 2021. Proto jí soud uložil dle smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu § 1785 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník) povinnost tuto částku zaplatit. A protože žalovaná tuto částku nezaplatila ve lhůtě splatnosti, tedy ocitla se se svým peněžitým dluhem v prodlení, přiznal soud žalobci i právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku. Současně přitom přezkoumal, že žalobcem žádané úroky z prodlení nepřesahují výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a náhrady dvou paušálních náhrad po 300 Kč za dva úkony dle § 2 odst. 3 vyhlášky 254/2015 Sb., v platném znění.