13 C 301/2020-32 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku zaplacení 16 800 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně odůvodnila žalobu tvrzením, že mezi žalované a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], byla dne 22. 2. 2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti oproti podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky ve výši 2 100 Kč (kapitalizované za řádnou dobu trvání smlouvy při smluvní úrokové sazbě 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku ve výši 26 100 Kč měl žalovaný zaplatit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 450 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 3. 4. 2016. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil. Celá pohledávka za žalované byla následně postoupena žalobkyni, Žalobkyně žádá zaplacení celé žalované částky a úhradu smluvních úroků z jistiny půjčky za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení a také úhradu zákonných úroků z prodlení z jistiny půjčky za dobu od marného uplynutí lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení. Úrok i úrok z prodlení žalobkyně přitom částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení dotčené pohledávky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 22. 2. 2015, ze smluvních podmínek a z karty zákazníka včetně jeho žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] smlouvu o úvěru, na základě které v hotovosti oproti podpisu žalovaného na smlouvě poskytla tato společnost žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku 26 100 Kč měl žalovaný uhradit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 450 Kč. V bodu 1.2 smluvních podmínek bylo zakotveno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše úrokové sazby 23,72 % p.a. V případě, že dojde k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalobkyní byla pohledávka za žalované postoupena na žalobkyni, jak plyne ze znění této smlouvy a souvisejícího seznamu postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému řádně oznámeno. Ke dni postoupení odpovídala výše dlužné částky žalované částce. 6. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván dne 7. 5. 2020 k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, neuhradí-li vše dobrovolně v dodatečně stanovené lhůtě. 7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 8. Žalovaný uzavřel dne 22. 2. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které převzal v hotovosti oproti podpisu smlouvy sjednanou částku 15 000 Kč. Ve smlouvě se přitom zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit mu i sjednaný poplatek v celkové výši 11 100 Kč. Celkovou částku 26 100 Kč měl žalovaný přitom uhradit formou 58 týdenních splátek ve výši 450 Kč Tyto splátky měl žalovaný hradit v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný uvedené splátky řádně nehradil. Následně byla pohledávka smluvně postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal. Žalobkyně po žalovaném žalobou žádala kromě této částky zákonné úroky z prodlení a také smluvní úroky, nad rámec úroků započítaných do sjednaného poplatku k úvěru, a to ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 4. 4. 2016, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti poslední sjednané splátky úvěru, do zaplacení, které částečně ke dni postoupení pohledávky, kapitalizovala částkou 11 440,12 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky. 9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle příslušných právních předpisů, a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalované byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která odpovídala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ustanovením o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému poskytl sjednanou částku. Žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil a nezaplatil mu ani celé sjednané úroky a poplatky. Nadále tak dluží z uvedeného titulu žalovanou částku. Dle § 1880 o. z. platí, že s postoupenou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Protože v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalované na žalobkyni platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla, vyhověl soud žalobě i v části týkající se úroků z prodlení, neboť i na ty vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni právo, a to dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 12. Ohledně žalobkyní dále žádaných smluvních úroků ve výši 11 440,12 Kč a 23,72 od 4. 4. 2016 do zaplacení však soud žalobu zamítl, neboť v řízení vyplynulo, právní nárok na úhradu úroků žalobkyni nevznikl. Ze smluvních podmínek, jež tvořily nedílnou součást smlouvy o úvěru, vyplynulo ujednání smluvních stran, že v případě prodloužení doby trvání smlouvy nad dobu řádného trvání smlouvy, nebude jistina úvěru nadále úročena. [příjmení] úroků ve výši 2 100 Kč zahrnutá ve smluvním ujednání mezi poplatky je tak částkou konečnou. Takovéto ujednání ohledně úroků nijak neodporuje zákonným ustanovením § 2395 a násl. o. z. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 800 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.