13 C 345/2020-20 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 1 524 Kč představující jízdné a přirážku k jízdnému. Tvrdil, že žalovaný cestoval dne 20. 6. 2020 v [obec] linkou městské hromadné dopravy [číslo] provozované žalobcem a při kontrole se nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Dále žalobce požadoval po žalovaném zákonný úrok z prodlení z dlužných částek a náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 20. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl dne 20. 6. 2020 v 15:08 hodin v [obec] ve stanici [ulice] na lince [číslo] podroben přepravní kontrole, při které se na výzvu kontrolora neprokázal jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla ověřena jeho občanským průkazem. Zápis o kontrole žalovaný podepsal a převzal. V tomto zápise je uvedena i výše jízdného a přirážky, která vyplývá ze smluvních přepravních podmínek a z tarifu Dopravního podniku města v [obec]. Žalovaný dlužnou žalovanou částku neuhradil. 5. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný použil prostředek městské hromadné dopravy žalobce a při přepravní kontrole se nemohl prokázat platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému (§ 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů). Žalovaný na místě ani později přirážku k jízdnému nezaplatil. Soud tedy po zjištění, že nárok žalobce je důvodný, rozhodl tak, že žalobě vyhověl. 6. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku, v platném znění, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalovaný svůj dluh vůči žalobci neuhradil ve lhůtě splatnosti, vyhověl soud žalobě i v části týkající se příslušenství, když přezkoumal, že žalobcem žádaný úrok z prodlení odpovídá uvedeným právním předpisům. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.