13 C 360/2020-18 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 680 Kč z titulu nezaplacení dlužného pojistného a poplatku vyplývajících z pojistné smlouvy [číslo]. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 1 680 Kč od 21. 12. 2019 do dne podání žaloby, tedy dne 11. 9. 2020, který kapitalizovala částkou 122 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedených důkazů, zejména z pojistné smlouvy včetně všeobecných pojistných podmínek, z inkasní bilance k této pojistné smlouvě, příslušného sazebníku nákladů žalobkyně na vymáhání, z upomínek a oznámení o zániku pojištění, jakož i z pokusu o smír a z předžalobní výzvy, bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 9. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla včetně doplňkových připojištění. Předmětem pojištění bylo vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka] Počátek pojištění byl sjednán od 3. 9. 2019, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit roční pojistné ve výši 3 660 Kč. Žalovaný ale pojistné nezaplatil, neuhradil je ani po upomínce žalobkyně, a proto pojištění stanovaným způsobem ke dni 20. 12. 2019 zaniklo. Za období od 3. 9. 2019 do 20. 12. 2019 nadále žalovaný dluží na pojistném částku 1 080 Kč a poplatcích za upomínky, účtovaných v souladu se smlouvou a sazebníkem nákladů, částku 2 x 300 Kč, celkem tedy žalovanou částku. Před podáním žaloby byl žalovaný znovu žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byl současně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, neuhradí-li vše dobrovolně v dodatečné lhůtě. 5. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla platně uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 2758 občanského zákoníku (z. č. 89/2012 Sb., v platném znění), která odpovídala i podmínkám daným zákonem č. 168/1999 Sb., v platném znění, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Na základě této smlouvy byl žalovaný povinen platit žalobkyni sjednané pojistné, a to po celou dobu trvání pojištění. Žalovaný však pojistné řádně neuhradil, a proto za dobu trávní pojištění od 3. 9. 2019 do 20. 12. 2019 dluží žalobkyni na pojistném žalovanou částku, která v sobě zahrnuje jak dlužné pojistné ve výši 1 080 Kč i sjednaný poplatek za upomínání ve výši 2 x 300 Kč. A protože žalovaný tuto částku nezaplatil ve lhůtě splatnosti, ocitl se s úhradou svého peněžitého dluhu v prodlení, a žalobkyni tak vznikl i nárok na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celou žalovanou částku včetně příslušenství, když současně ověřil, že úroky z prodlení, žalobkyní výslovně žádané jen do data podání žaloby, nepřekračují výši určenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 680 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud k tomu dodává, že ve věci bylo namístě aplikovat právě ustanovení § 14b a. t., neboť návrh v této věci byl podán na ustáleném vzoru, jež žalobkyně opakovaně u soudu uplatňuje ve věcech skutkově i právně obdobných, jde o řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tedy podmínky aplikace tohoto ustanovení byly zcela naplněny.