13 C 362/2020-28 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 105,99 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok a poplatky ve výši 4 906 Kč. Celkovou částku 10 906 Kč pak měl splatit formou 14 pravidelných anuitních měsíčních splátek, přičemž první splátka měla být uhrazena do měsíce od podpisu smlouvy, poslední splátka měla být takto zaplacena nejpozději dne 5. 5. 2018. Žalovaný ale nehradil splátky řádně a včas, a tak po splatnosti poslední splátky nadále dlužil původnímu věřiteli částku 6 105,99 Kč, která se skládala z částky 3 485,29 Kč představující neuhrazenou jistinu úvěru, z částky 195,51 Kč jakožto dlužného úroku, z částky 242,83 Kč coby dlužného poplatku za vyhodnocení úvěru, z částky 1 342,99 Kč, což je dlužný poplatek za sjednání úvěru, a z částky 839,37 Kč coby dlužným inkasním poplatkem. Následně byla celá pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Proto se nyní žalobkyně, na místo původního věřitele, domáhá po žalovaném úhrady celé žalované částky a nadto po něm ještě požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení jdoucího z dlužné jistiny úvěru ode dne následujícího po dni splatnosti poslední stanovené splátky úvěru do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Z provedených důkazů, zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 5. 3. 2017 má soud za prokázané, že [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti oproti podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 6 000 Kč jako bezúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku uvedené společnosti vrátit a současně jí zaplatit i úrok vyčíslený částkou 578 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 428 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč Celkem tak měl žalovaný zaplatit [právnická osoba] částku 10 906 Kč, a to formou 14 pravidelných anuitních měsíčních splátek po 779 Kč. Úhradu jednotlivých splátek měl provádět v hotovosti, k rukám osoby určené věřitelem. První splátka měla být provedena do měsíce ode dne podpisu smlouvy, každá další splátka pak do měsíce ode dne splatnosti předchozí splátky. Pro případ prodlení s úhradou splátky se žalovaný zavázal uhradit uvedenému věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a také úrok z prodlení ve výši stanovené příslušnými právními předpisy. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil. Po dni splatnosti poslední stanovené splátky, tedy po dni 5. 5. 2018, nadále dlužil věřiteli na jistině úvěru částku 3 485,29 Kč, na úroku 195,51 Kč na sjednaných poplatcích částku 2 425,19 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, jak plyne ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6. 2. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný znovu žalobkyní vyzýván k úhradě celé žalované částky včetně příslušenství, a to přípisem ze dne 26. 2. 2020, ani poté však svůj dluh nevyrovnal, ačkoliv byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů. 8. Soud má za to, že žaloba je důvodná. 9. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která vyhovovala i podmínkám daným zákonem o spotřebitelských smlouvách č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jakož i příslušným ustanovením o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalovanému poskytl sjednaný úvěr. Žalovaný coby úvěrovaný naopak svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky úvěru, pročež i po splatnosti poslední splátky úvěru dlužil z uvedeného titulu žalovanou částku. Proto mu soud uložil nyní povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na ni smluvně dle § 1879 a násl. o. z. přešla. Podle § 1880 o. z. přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobkyně) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Proto současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť žalovaný tím, že svůj peněžitý dluh neuhradil řádně a včas, ocitl se v prodlení, a je povinen dle § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni úroky z prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše žalobkyní žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou dle nařízení vlády č. 351/213 Sb., v platném znění. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 105,99 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.