13 C 379/2020-21 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku zaplacení 15 480 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně odůvodnila žalobu tvrzením, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], byla dne 20. 1. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty v hotovosti oproti podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky ve výši 1 680 Kč (kapitalizované za řádnou dobu trvání smlouvy při smluvní úrokové sazbě 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku ve výši 20 880 Kč měla žalovaná zaplatit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 360 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 2. 3. 2018. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila. Celá pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni. Žalobkyně proto žádala zaplacení celé žalované částky a úhradu smluvních úroků z jistiny úvěru za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení a také úhradu zákonných úroků z prodlení z jistiny úvěru za dobu od marného uplynutí lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do zaplacení. Úrok i úrok z prodlení žalobkyně přitom částečně kapitalizovala, a to ke dni postoupení dotčené pohledávky. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20. 1. 2017 a z karty zákazníka včetně žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] smlouvu o úvěru, na základě které v hotovosti oproti podpisu žalované na smlouvě poskytla tato společnost žalované částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit úrok, při sjednané úrokové sazbě 23,72 % ročně, ve výši 1 680 Kč za dobu řádného trvání smlouvy, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku 20 880 Kč měla žalovaná uhradit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 360 Kč. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalobkyní byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, jak plyne ze znění této smlouvy a souvisejícího seznamu postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované řádně oznámeno přípisem ze dne 29. 11. 2019. Ke dni postoupení odpovídala výše dlužné částky žalované částce. 6. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, neuhradí-li vše dobrovolně v dodatečně stanovené lhůtě. Odeslání výzvy ze dne 30. 4. 2020 žalované doporučeným způsobem prokazuje související poštovní podací lístek. 7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 8. Žalovaná uzavřela dne 20. 1. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které převzala v hotovosti oproti podpisu smlouvy sjednanou částku 12 000 Kč. Ve smlouvě se přitom zavázala tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit mu i sjednaný úrok a poplatky v celkové výši 8 800 Kč. Celkovou částku 20 880 Kč měla žalovaná přitom uhradit formou 58 týdenních splátek ve výši 360 Kč Tyto splátky měla žalovaná hradit v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná ale uvedené splátky řádně nehradila. Následně byla pohledávka smluvně postoupena na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Výše dlužné částky odpovídala ke dni postoupení pohledávky žalované částce. Žalobkyně po žalované žalobou žádala kromě této částky zákonné úroky z prodlení a také smluvní úroky, nad rámec úroků započítaných do sjednaného poplatku k úvěru, a to ve výši 23,72 % ročně z částky 11 921,40 Kč od 3. 3. 2018, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti poslední sjednané splátky úvěru, do zaplacení, které částečně ke dni postoupení pohledávky, kapitalizovala částkou 5 003,56 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu vyzvána k úhradě žalované částky. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle příslušných právních předpisů, a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která odpovídala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ustanovením o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své smluvní povinnosti splnil, když žalované poskytl sjednanou částku. Žalovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť řádně a včas tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila a nezaplatila mu ani celé sjednané úroky a poplatky. Nadále tak dluží z uvedeného titulu žalovanou částku. Dle § 1880 o. z. platí, že s postoupenou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Protože v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou na žalobkyni platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla, vyhověl soud žalobě i v části týkající se úroků a úroků z prodlení, neboť i na ty vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni právo, a to na úroky přímo ze smlouvy o úvěru a na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 480 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.