13 C 382/2020-17 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 594 Kč z titulu nezaplacení dlužného pojistného a poplatku vyplývajících z pojistné smlouvy [číslo]. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 594 Kč od 2. 2. 2020 do dne podání žaloby, tedy dne 25. 9. 2020, který kapitalizovala částkou 39 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedených důkazů, zejména z pojistné smlouvy [číslo] včetně všeobecných pojistných podmínek, z inkasní bilance k této pojistné smlouvě, příslušného sazebníku nákladů žalobkyně na vymáhání, z žádosti o ukončení smlouvy a z oznámení o ukončení smlouvy a ze znění nové pojistné smlouvy [číslo] jakož i z upomínky a z předžalobní výzvy, bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 8. 1. 2020 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Předmětem pojištění bylo vozidlo Škoda Octavia, [registrační značka]. Pojištění bylo sjednáno od 8. 1. 2020 na dobu neurčitou. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit pojistné ve výši 4 456 Kč ročně, jež mělo být hrazeno čtvrtletními splátkami. Pojistná smlouva byla na základě žádosti žalované ukončena ke dni 1. 2. 2020, a to z důvodu nahrazení smlouvy novou pojistnou smlouvou [číslo]. Pojistné za období od 8. 1. 2020 do 1. 2. 2020 bylo vyčísleno částkou 294 Kč. Žalovaná však toto pojistné přes výzvu a upomínky žalobkyně neuhradila, pročež jí byla za upomínky dle sazebníku nákladů účtována částka 300 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu žalobkyní vyzvána k zaplacení celkové dlužné částky 594 Kč s příslušenstvím s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Žalovaná však ani poté dluh dobrovolně nezaplatila. 5. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla platně uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 2758 občanského zákoníku (z. č. 89/2012 Sb., v platném znění), která odpovídala i podmínkám daným zákonem č. 168/1999 Sb., v platném znění, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Na základě této smlouvy byla žalovaná povinna platit žalobkyni sjednané pojistné, a to po celou dobu trvání pojištění. Žalovaná však pojistné řádně neuhradila, a proto za dobu trvání pojištění od 8. 1. 2020 do 1. 2. 2020 dluží žalobkyni na pojistném žalovanou částku, která v sobě zahrnuje i sjednaný poplatek za upomínání ve výši 300 Kč. A protože žalovaná tuto částku nezaplatila ve lhůtě splatnosti, ocitla se s úhradou svého peněžitého dluhu v prodlení, a žalobkyni tak vznikl i nárok na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celou žalovanou částku včetně příslušenství, když současně ověřil, že úroky z prodlení, žalobkyní výslovně žádané jen do data podání žaloby, nepřekračují výši určenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 482 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 594 Kč za tři úkony právní služby realizované před podáním návrhu (včetně) v maximální dovolené výši 594 Kč dle § 14 b odst. 4 a. t., dále paušální náhrada výdajů ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 894 Kč ve výši 188 Kč. Soud k tomu dodává, že ve věci bylo namístě aplikovat právě ustanovení § 14b a. t., neboť návrh v této věci byl podán na ustáleném vzoru, jež žalobkyně opakovaně u soudu uplatňuje ve věcech skutkově i právně obdobných, jde o řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tedy podmínky aplikace tohoto ustanovení byly zcela naplněny.