3 C 173/2021-28 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 14. 7. 2021 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že dne 19. 10. 2018 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru. Poskytl žalovanému dohodnutý úvěr 15000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit mu 27 270 Kč (jistinu 15 000 a souhrnný poplatek 12 270 Kč), vše v týdenních splátkách po 455 Kč. Žalovaný splatil pouze 17 200 Kč. Zbytek dluží. 2. Žalobce prokázal předání 15000 Kč žalovanému úvěrovou smlouvou výše uvedenou. Nedoložil však, že by posoudil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Z úvěrové smlouvy takové posouzení neplyne. Z předložené evidenční karty klienta soud zjistil, že se zde věřitel spokojil pouze s informacemi které mu sdělil žalovaný – že je zaměstnán u [právnická osoba] s výdělkem ve 23343 Kč měsíčně, že má výdaje na bydlení 4420 Kč, že splácí měsíčně 1 300 Kč na spotřebitelský úvěr u žalobce. Takové posouzení je zcela nedostatečné a neodpovídá zákonným hlediskům vymezenými v zákonu o spotřebitelském úvěru. Žalobce ani netvrdil, že by posoudil úvěruschopnost žalovaného ještě jiným způsobem, na základě jiných podkladů, ačkoliv mu i soud připomenul tuto povinnost v předvolání k prvnímu jednání. Proto soud nemůže mít za prokázané, že by snad věřitel posoudil s odbornou péčí úvěru schopnost dlužníka tak, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Proto je třeba na smlouvu hledět jako na smlouvu neplatnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 3. Žalovaný se ničím nebránil. 4. V řízení bylo prokázáno, že žalobce předal žalovanému 15 000 Kč. Zároveň žalobce tvrdí, že mu žalovaný splatil 17 200 Kč. Je tedy zjevné, že žalovaný žalobci nic nedluží a že žalobce vůči němu nemá nárok na žádné plnění. Úvěrová smlouva je neplatná a nelze ani dovodit, že by se žalovaný vůči žalobci obohatil bez právního důvodu ve smyslu ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Proto soud zamítl žalobu. 5. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný neuplatnil nárok na náhradu nákladů řízení a soudu není znám a ani podle obsahu spisu, že by mu v tomto řízení vznikly jakékoliv náklady. Proto rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve druhém výroku tohoto rozsudku.