6 C 75/2018-607 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1 Žalobou doručenou soudu dne 9. 4. 2018 ve znění pozdějších změn se žalobkyně domáhala soudního nahrazení projevu vůle k uzavření dohody o převodu jedenácti pozemků v [katastrální uzemí] v [obec] [obec] a pozemku par. [číslo] v [katastrální uzemí]. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 1. 11. 2019, kterým žalobě vyhověl. 2 K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací potvrdil rozsudek v části týkající se jednoho pozemku v [katastrální uzemí] v [obec] [obec] a v části týkající se ostatních pozemků v tomto katastrálním území řízení zastavil (pro částečné zpětvzetí žaloby). Pokud jde o pozemek par. [číslo] v [katastrální uzemí], odvolací soud shledal překážku vydání v tom, že je na jeho části umístěna stavba historického vojenského opevnění (bunkru), a proto rozsudek nadepsaného soudu v tomto rozsahu zrušil a věc mu vrátil s pokynem, aby byl vypracován geometrický plán oddělující zastavěnou část pozemku a poté rozhodnuto o vydání stavbou nezasažené části, nevyvstanou-li v mezidobí jiné okolnosti, pro které by pozemek nebylo možné vydat. 3 V dalším řízení žalovaný odstranil překážku vydání tím, že dokončil již v minulosti započaté oddělení zastavěné části pozemku par. [číslo] převedl právo hospodařit s touto části na [stát. instituce]. Předmětem řízení (i s ohledem na procesní návrh žalobkyně ze dne 8. 9. 2021 zůstalo nahrazení projevu vůle k převodu (nového) pozemku par. [číslo] jenž, jak zjistil soud, je nyní trvalým travním porostem s několika stromy, avšak již bez jakékoliv stavby (viz informaci o pozemku na č. l. 578 soudního spisu, snímek katastrální mapy na č. l. 579 a snímek ortofotomapy na č. l. 598, a také znalecký posudek na č. l. 581 a násl.). 4 V novém řízení žalovaný znovu popřel, že by se vůči žalobkyni choval liknavě nebo že by nesprávně ocenil její restituční nárok, a pokud jde o nový náhradní pozemek, namítl, že oddělením části zastavěné stavbou bunkru nemá stát k této stavbě přístup; náhradní pozemek je tak k vydání nevhodný. 5 Soud nyní pro přehlednost zopakuje skutková zjištění, jež byla podkladem pro dřívější meritorní rozhodnutí a jež nedoznala v řízení změny. Předně, mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně je dcerou [jméno] [příjmení], nar. [rok], jež byla původní oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb. zákona o půdě a která restituční nároky převedla na žalobkyni. Žalovaný eviduje restituční nárok žalobkyně v celkové výši 122.666,18 Kč (viz přehled nároků na č. l. 224 soudního spisu). [stát. instituce], [pozemkový úřad] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] (viz č. l. 20-28 soudního spisu) rozhodl tak, že právní předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení] není spoluvlastníkem podílu o velikosti ideální jedné třetiny na pozemcích par. [číslo] v [katastrální uzemí], tyto pozemky nelze vydat a oprávněným osobám za ně proto přísluší náhrada dle § 11 odst. 2 a § 17, případě podle § 16 zákona o půdě. V rozhodnutí je uvedeno, že pozemky přešly rozhodnutím o vyvlastnění ze dne 24. 9. 1957 na stát ve prospěch vyvlastnitele [anonymizována dvě slova] v [obec] a protože se nezachovaly žádné dokumenty dokládající, že by byly splněny podmínky pro vyvlastnění, je naplněn restituční titul dle § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě a současně nebyly dohledány dokumenty o vyplacení náhrady za vyvlastnění, restituční titul je tedy dán i ve smyslu § 6 odst. 1 písm. n) zákona o půdě. Dále je v rozhodnutí uvedeno, že z polohy pozemků v areálu je zřejmé, že všechny vyvlastněné pozemky byly ve větší či menší míře dotčeny stávajícím zařízením závodiště, deklarovaným účelem vyvlastnění bylo plnění jednotného hospodářského plánu a další výstavby areálu a vyvlastňované pozemky jsou již po desítky let pojaty do areálu závodiště. Pozemkový úřad rozhodl, že pozemky nelze oprávněným osobám vydat pro překážku podle § 11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě, tedy proto, že na pozemcích se nachází areál [anonymizováno] závodiště. [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] (viz č. l. 30-35 soudního spisu) rozhodl tak, že právní předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení] není spoluvlastníkem podílu o velikosti ideální jedné třetiny na pozemcích par. [číslo] v [katastrální uzemí] a [část obce] a pozemky nelze vydat. Proto má být za tyto pozemky nabídnut oprávněným osobám jiný pozemek podle § 11a zákona o půdě, případně finanční náhrada podle § 16 odst. 1. V rozhodnutí je dále uvedeno, že vlastnické právo k výše uvedeným pozemkům přešlo na stát na základě kupních smluv uzavřených dne 27. 1. 1973 a 25. 2. 1976 v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek a je tak naplněn restituční titul dle § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě. Konečně, [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] [orgán veřejné moci] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] (č. l. 36-41 soudního spisu) rozhodl, že právní předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení] není spoluvlastníkem podílu o velikosti ideální jedné třetiny na pozemcích [číslo] v [katastrální uzemí], tyto pozemky nelze vydat a oprávněným osobám bude poskytnut jiný pozemek podle § 11a zákona o půdě, příp. finanční náhrada podle § 16 odst. 1. V rozhodnutí je uvedeno, že vlastnické právo k uvedeným pozemkům přešlo na stát na základě kupních smluv uzavřených dne 27. 1. 1973 a 23. 6. 1976 v tísni za nápadně nevýhodných podmínek a je tak naplněn restituční titul uvedení v § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě. Předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení] uplatnila právo na vydání nezákonně odebraných pozemků již dopisem ze dne 24. 3. 1992 (viz č. l. 43-44 soudního spisu), na který navazovala urgence ze dne 8. 4. 1993 (č. l. 45). S dopisem ze dne 17. 11. 1993 (viz č. l. 46 soudního spisu) předchůdkyně žalobkyně zaslala Pozemkovému úřadu podklady svědčící o politické perzekuci. 6 Podle § 14 odst. 1 věty druhé zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle uvedeného zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek. Podle § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě nemovitosti ve vlastnictví státu, na které nebylo ve lhůtě uvedené v § 13 uplatněno právo na vydání, může pozemkový úřad převést do vlastnictví oprávněných osob k uspokojení jejich nároku na náhradu podle § 14 až 16 nebo § 20 zákona o půdě. Podle § 11a zákona o půdě převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Podle § 28a zákona o půdě se náhrady poskytují podle cen platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. 7 Podle judikatury Nejvyššího soudu je nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek právem, které je vymahatelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002 sp. zn. 28 Cdo 1847/2001 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. 28 Cdo 4180/2007). Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004 sp. zn. III. ÚS 495/02 mají nároky podle § 11 odst. 2 zákona o půdě přednost před postupem prodejem pozemků podle zákona č. 95/1999 Sb. Pokud nebyl nárok podle zákona o půdě dlouhodobě uspokojen, mají soudy zkoumat, zda nešlo ze strany žalovaného o libovůli či dokonce svévoli při plnění jeho závazku. Žaloba na převod konkrétního pozemku může v takovém případě představovat jediný prostředek proti libovůli. Tyto závěry potvrdil následně Ústavní soud také v nálezu ze dne 13. 12. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 6/05 a převzal je také Nejvyšší soud, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009 sp. zn. 28 Cdo 170/2008. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 při liknavém postupu žalovaného není třeba vázat důvodnost žaloby na uložení povinnosti žalovanému uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků dle zákona o půdě na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky. Soudní praxe již konstantně dovozuje, že vyhovění žalobě na nahrazení projevu vůle nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminační (mezi posledními viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 4047/2017). Stejně tak soudní praxe dospěla k závěru, že oprávněné osobě je možné poskytnout náhradu za nevydané pozemky, jež byly v době převodu na stát v evidenci vedeny jako pozemky zemědělské, ve stejné výši, jako by šlo o pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb. Soud musí v takovém případě vzít v potaz především to, zda v dané věci byla vydána např. územně plánovací dokumentace, která dané pozemky předurčuje ke stavebnímu použití, čímž značně zvyšuje jejich hodnotu v momentě jejich převodu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1816/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010 ve smyslu výkladových pravidel obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. IV. ÚS 176/03). 8 Jak uvedeno již v předchozím rozsudku, primární otázkou pro rozhodnutí v této věci je otázka výše restitučního nároku žalobkyně; ta odpovídá ho