7 C 235/2020-39 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se žalobou uplatněnou u soudu dne 24. 8. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s odůvodněním, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel s žalovaným tzv. účastnickou smlouvu, na základě které poskytoval žalovanému služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících (speciální čísla se zvýšenou sazbou, [anonymizováno], SMS platba, [anonymizováno] SMS). Žalovaný se zavázal za tyto služby platit cenu dle vyúčtování. Posléze však přestal pravidelná měsíční vyúčtování hradit. Za služby třetích stran přitom dlužil žalovanou částku. Následně byla tato pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, což bylo žalovanému řádně oznámeno a žalovaný byl znovu vyzván k úhradě dluhu včetně příslušenství. Žalovaný však ani poté nic dobrovolně neuhradil. Proto se žalobce, namísto původního věřitele, domáhal po žalovaném jak zaplacení žalované částky, tak i úhrady zákonných úroků z prodlení za nedodržení termínu splatnosti závazků žalovaného. Úroky z prodlení přitom žalobce požadoval ode dne následujícího po dni splatnosti poslední dlužné částky do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k nařízenému jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, přičemž ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Z provedených důkazů, zejména z účastnické smlouvy [číslo] ze dne 9. 8. 2010, z nastavení služeb k této smlouvě a z vyúčtování služeb soud zjistil, že [právnická osoba] uzavřel se žalovaným tzv. účastnickou smlouvu, v níž se zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací k telefonnímu číslu [číslo] a současně mu umožnil využívat i sjednaných služeb třetích osob. Žalovaný se přitom zavázal za tyto služby platit žalobci vyúčtovanou cenu, a to spolu s vyúčtováním služeb elektronických komunikací. Vzal přitom na vědomí ustanovení obchodních podmínek, dle kterého pohledávky na zaplacení takto vyčerpaných služeb přecházejí na žalobce. Žalovanému byly vyúčtovány služby třetích osob v celkové výši odpovídající žalované částce, avšak žalovaný za tyto služby nezaplatil. Smlouvou ze dne 6. 6. 2019 byla tato pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, což bylo žalovanému řádně oznámeno přípisem ze dne 19. 7. 2019 Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal, ačkoliv byl žalobcem znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 4. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005, o elektronických komunikacích, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva, která obsahovala tzv. účastnickou smlouvu, tedy smlouvu ve smyslu § 2 a souvisejícího § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v platném znění. Žalobce své povinnosti z této smlouvy splnil, když umožnil žalovanému prostřednictvím uvedeného telefonního čísla využívat sjednaných služeb elektronických komunikací včetně služeb třetích osob. Naopak žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když za vyčerpané služby třetích osob neuhradil sjednanou cenu uvedenou v příslušných vyúčtováních. Tuto cenu přitom byl povinen hradit přímo žalobci, neboť právě na něho pohledávky na zaplacení těchto služeb třetích stran platně dle § 1879 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), smluvně přešly. Jeho dluh odpovídal právě žalované částce. A protože v řízení bylo dále prokázáno, že celá tato pohledávka za žalovaným platně dne § 1879 a následujících občanského zákoníku přešla na žalobce, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku právě žalobci. Dle § 1880 občanského zákoníku taktéž platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, a proto vyhověl soud žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky z prodlení vzniklo právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci právo dle § 1970 občanského zákoníku. Soud současně přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.544 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. K tomu soud dodává, že návrh na zahájení řízení v této věci považuje za tzv. formulářovou žalobu, neboť je mu z úřední činnosti známo, že žalobce takovýto vzor používá opakovaně ve věcech právně a skutkově obdobných, a současně má soud za to, že jsou naplněny i ostatní podmínky aplikace ustanovení § 14b a. t.