13 C 250/2022-24 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 22. 6. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tuto částku spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky dané společnosti vrátit, a to nejpozději do 24. 7. 2015. Žalovaný však nic dané společnosti nezaplatil. A protože následně byla celá pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, domáhá se nyní žalobkyně po žalovaném zaplacení celé žalované částky s tím, že nadto po něm požaduje i zákonný úrok z prodlení jdoucí z žalované částky od 25. 7. 2015 do zaplacení, a to za nedodržení termínu splatnosti závazku žalovaného. Uvedené částky se přitom domáhá z titulu bezdůvodného obohacení, neboť nedisponuje bližšími údaji o uzavírání smlouvy o zápůjčce, a proto žádá pouze úhradu poskytnuté částky a zákonných úroků z prodlení. Jiná plnění ze smlouvy nepožaduje. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených důkazů, zejména z elektronické žádosti č. 617672„ Loan application info“, z prohlášení nového klienta o zápůjčce, z potvrzení o výplatě částky 3 000 Kč na účet žalovaného a ze související zprávy banky o vlastnictví účtu a připsání uvedené částky na tento účet, z faktury č. 617672 a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2018 soud zjistil, že žalovaný jednal s právním předchůdcem žalobkyně o uzavření smlouvy o zápůjčce. V rámci tohoto jednání žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobkyně své osobní údaje a číslo bankovního účtu a částku, o jejíž zapůjčení by měl zájem. Uzavření smlouvy konkrétního obsahu se prokázat nepodařilo, ovšem právní předchůdce žalobkyně vyplatil dne 22. 6. 2015 žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet částku 3 000 Kč. Fakturou ze dne 22. 6. 2015 byl žalovaný prvně vyzván k vrácení této částky, a to nejpozději do dne 24. 7. 2015. Žalovaný ale v tomto termínu nic právnímu předchůdci žalobkyně nezaplatil. Proto byl dále, po smluvním postoupení pohledávky na žalobkyni, znovu vyzýván k úhradě celé dlužné částky včetně příslušenství. Žalovaný však svůj dluh nevyrovnal ani po tzv. předžalobní výzvě, která mu byla zaslána doporučeným způsobem. 5. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], vyplatila dne 22. 6. 2015 žalovanému částku 3 000 Kč. Právní důvod výplaty této částky však nebyl dán. Žalovaný se proto na úkor právního předchůdce žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, a proto je povinen toto bezdůvodné obohacení ve výši žalované částky ochuzenému vydat, a to ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník). A protože v řízení bylo dále prokázáno, že pohledávka za žalovaným z tohoto titulu platně dle § 1879 občanského zákoníku přešla na žalobkyni, uložil soud žalovanému, aby celou žalovanou částku zaplatil právě žalobkyni. Současně soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky z prodlení, neboť na tyto úroky vznikl právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou dle právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.