13 C 296/2021-36 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 12 944,11 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] (dále jen banka), uzavřela s žalovanou dne 8. 9. 2014 smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž součástí byla i smlouva o vedení běžného účtu pro žalovanou a o poskytování kontokorentního úvěru [název úvěru] k tomuto běžnému účtu. Výše úvěrového limitu byla sjednána částkou 5 000 Kč. Žalovaná se ve vztahu k tomuto úvěru zavázala jednak dodržovat podmínky splácení [název úvěru] a také nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu. Svým závazkům ale posléze nedostála, neboť povolený úvěrový limit překročila, čímž jí vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 12 736,12 Kč. Banka proto poskytování kontokorentního úvěru zrušila a debetní zůstatek převedla dne 1. 8. 2019 na nově otevřený úvěrový účet. Žalované přitom umožnila uhradit dlužnou částku ve splátkách. Žalovaná však ani poté řádně a včas splátky nehradila, a proto došlo ke dni 6. 1. 2020 k zesplatnění celého dluhu. Celkem tak banka požadovala po žalované jistinu úvěru ve výši 11 144,11 Kč a smluvní poplatky ve výši 1 800 Kč, dále smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. opět jdoucí z dlužné jistiny úvěru. S účinností ke dni 21. 1. 2021 byla celá pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a proto se nyní žalobkyně, namísto původního věřitele, domáhá po žalované zaplacení celé dlužné částky s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 8. 9. 2014, jakož z Dispozic k této smlouvě, Všeobecných obchodních podmínek, Produktových podmínek, úvěrového lístku a ze Sazebníku banky, jež tvořily nedílnou součást smlouvy, soud zjistil, že [právnická osoba] uzavřela se žalovanou smlouvu, ve které se banka mimo jiné zavázala vést pro žalovanou běžný účet s možností kontokorentního úvěru [název úvěru] za sjednaných podmínek. Žalovaná se zavázala nepřekročit povolený limit tohoto úvěru s tím, že pokud debetní zůstatek překročí povolený limit, bude za každý den překročení povoleného limitu účtován sankční poplatek za překročení povoleného debetního zůstatku [název úvěru] podle sazebníku a nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Konkrétní podmínky [název úvěru] byly ujednány v Dispozicích, že kterých plyne výše povoleného limitu 5 000 Kč a smluvní úrok ve výši 21,99 % p. a. Před uzavřením smlouvy byla ve vztahu k [název úvěru] náležitě přezkoumána úvěruschopnost žalované, jak plyne z údajů z žádosti o [název úvěru], z výpisu z účtu a provedených lustrací v příslušných databázích. Žalovaná však posléze povolený limit [název úvěru] překročila. Ke dni 11. 7. 2019 její dluh činil 11 786,20 Kč, jak plyne z přípisu banky ze dne 11. 7. 2019, kterým došlo ze strany banky k ukončení poskytování [název úvěru] a zesplatnění celého dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 a ze souboru postupovaných pohledávek vyplývá, že pohledávka za žalovanou z uvedeného titulu byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 2. 2. 2021. Ke dni postoupení dluh na jistině úvěru činil 11 144,11 Kč, na poplatcích 1 800 Kč a na vyčísleném úroku z prodlení 982,10 Kč, jak plyne z výpisu z úvěrového účtu žalované vystaveného dne 25. 1. 2021. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu vyzvána k úhradě celé žalované částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 5. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů. 8. Žaloba je důvodná. 9. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná mezi sebou platně uzavřely smlouvu o běžném účtu, která v sobě obsahovala i ujednání, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu, tedy o kontokorentu, zde obchodně nazvaném„ [název úvěru]“. Šlo tak ve smyslu § 2665 občanského zákoníku o smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ze smlouvy splnila, když umožnila žalované čerpat finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu. Naopak žalovaná svým smluvním povinnostem nedostála, povolený úvěrový limit překročila a dlužnou částku včetně úroků řádně a včas nesplácela. Nadále tak dluží z uvedeného titulu žalovanou částku. A protože v řízení bylo dále prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla platně dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni, uložil soud žalované povinnost zaplatit celou žalovanou částku právě žalobkyni. A protože dle § 1880 občanského zákoníku dále platí, že s postoupenou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se příslušenství, když současně ověřil, že na žádané smluvní úroky má žalobkyně nárok vyplývající přímo ze smlouvy o úvěru ([název úvěru]) a na úroky z prodlení pak její nárok plyne z § 1970 občanského zákoníku. Výše požadovaných úroků z prodlení přitom nepřekračuje maximální výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména citovaným nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 736,12 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že bylo namístě ve věci aplikovat ustanovení § 14b a. t., neboť návrh na zahájení řízení v této věci soud považuje za tzv. formulářovou žalobu, tedy návrh, jaký žalobkyně opakovaně u soudu podává ve věcech skutkově a právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti. Dále byly naplněny i ostatní podmínky stanovené v § 14b a. t., tedy že žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení a že ve věci jde o peněžitý spor nepřekračující částku 50 000 Kč.