13 C 321/2021-33 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 766 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy ze dne 5. 11. 2020. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se přitom ve smlouvě zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i poplatek za sjednání úvěru ve výši 198 Kč, poplatek za expres výplatu úvěru ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatky ve výši 49 Kč měsíčně za nadstandardní SMS zprávy. Úrok sjednán nebyl. Celou dlužnou částku přitom měl žalovaný uhradit původně do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tedy do 5. 12. 2020. Žalovaný ale využil možnosti prodloužení splatnosti o dalších 30 dnů s pomocí tzv. korunového odkladu, za což mu byl naúčtován poplatek 594 Kč. Žalovaný však ani v této prodloužené době úvěr nesplatil, a nadále tak dluží na jistině částku 5 999 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 198 Kč, na poplatku za expres výplatu 199 Kč, na poplatku za bezpečnou splátku celkem 198 Kč, na poplatcích za SMS celkem 98 Kč a na poplatku za tzv. korunový odklad 594 Kč. Nadto mu žalobce naúčtoval ještě částku 300 Kč za účelně vynaložené náklady na vymáhání a částku 180 Kč jako smluvní pokutu za prodlení s úhradou dluhu, jež byla dle smlouvy vypočtena jako 3 % z nezaplacené jistiny úvěru. A protože žalovaný se dostal s úhradou uvedených částek do prodlení, požadoval po něm žalobce kromě zaplacení celé žalované částky ještě zákonné úroky z prodlení jdoucí z celé dlužné částky od 5. 7. 2021, tedy od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy, ve které žalovanému stanovil lhůtu 30 dní k zaplacení dlužné částky, do zaplacení. Žalobce přitom tento úrok z prodlení částečně ke dni 20. 7. 2021 kapitalizoval částkou 28,09 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z úvěrové smlouvy ID žádosti [číslo] – ID klienta [číslo], má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 5. 11. 2020 se žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 6 000 Kč. Mezi smluvními stranami byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 198 Kč, úrok sjednán nebyl. Dále byla sjednána doplňková možnost korunového odkladu při platbě 1 Kč, poplatek za korunový odklad 594 Kč, doplňková expres výplata s poplatkem ve výši 199 Kč, doplňková služba Bezpečná splátka s poplatkem 99 Kč měsíčně, doplňková služba SMS servis za poplatek 49 Kč měsíčně a možnost online platby zpoplatněné 1 % převáděné částky. Celkem měl žalovaný vrátit žalobkyni bez popsaných doplňkových služeb částku 6 198 Kč, a to jednorázovou splátkou nejpozději do 5. 12. 2020. Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky byla ve smlouvě zakotvena povinnost žalovaného uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 3 % z jistiny úvěru, nejvýše však 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení. Shodné poplatky za doplňkové služby a úhrady, účtované v případě prodlení se splacením úvěru, vyplývají i ze Sazebníku žalobkyně. 5. Z žádosti žalovaného o úvěr, z výpisů vyžádaných žalobkyní z příslušných registrů (SOLUS, ISIR, CRIBIS) a z úvěrové zprávy žalovaného ve spojení s tvrzením žalobkyně o aplikaci vlastního statistického modelu ohledně pravděpodobnosti dodržení úvěrových závazků žalovaného, vyplývá, že před poskytnutím úvěru byla úvěruschopnost žalovaného náležitě posouzena. 6. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy na dálku žalobkyně dostatečně ověřila totožnost žalovaného. 7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy plyne, že dne 5. 11. 2020 byla na účet žalovaného vyplacena částka 6 000 Kč. Z dalšího opisu pak vyplývá, že žalovaný na úhradu této částky zaplatil pouze 1 Kč, a to dne 17. 12. 2020 Tyto informace shodně vyplývají i z výpisu čerpání, splátek a úhrad a dále jsou z něho zřejmé naúčtované poplatky a smluvní pokuta v částkách uvedených v žalobě. 8. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky včetně příslušenství, a to výzvou ze dne 4. 6. 2021, jež byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího archu. Ve výzvě byl žalovaný výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, neuhradí-li vše dobrovolně v dodatečné lhůtě 30 dnů ode dne sepsání této výzvy. 9. Skutečnosti vyplývající ze shora popsaných důkazů si vzájemně neodporují, a proto je soud vzal jako zjištěný skutkový stav. 10. Právní poměry mezi žalobkyní a žalovaným se řídí ustanovením § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Soud má za to, že žaloba je důvodná. 14. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, která odpovídala i příslušným ustanovením tohoto zákona o smlouvách uzavíraných se spotřebitelem § 1810 a násl., jakož i ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., v platném znění, o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalovanému poskytla sjednané finanční prostředky, a to bezhotovostním převodem na jeho účet. Naopak žalovaný svým povinnostem z této smlouvy nedostál, když ve stanovené lhůtě splatnosti dlužnou částku včetně sjednaných poplatků žalobkyni nevrátil. Z uvedeného důvodu vzniklo žalobkyni rovněž právo na sjednanou smluvní pokutu ve smyslu § 2048 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný tak žalobkyni celkem dluží žalovanou částku, a proto mu soud uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Současně přitom soud ověřil, že jednotlivé složky této částky odpovídají smluvnímu ujednání stran a současně nepřekračují maximální výši určenou právními předpisy, zejména zákonem č. 257/2016 Sb., v platném znění. 15. A protože se žalovaný dostal s úhradou svého dluhu do prodlení, vzniklo žalobkyni rovněž právo domáhat se po něm úhrady úroků z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky z prodlení, když jejich výše dle zjištění soudu odpovídá také citovaným právním předpisům. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 766 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.