13 C 381/2022-45 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 16 558,15 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se žalovaným uzavřel 22. 4. 2009 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které vedl pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. Dále na základě žádosti žalovaného ze dne 6. 10. 2015 umožnil žalobce na uvedeném účtu využívat žalovanému tzv. [anonymizováno], tedy umožnil mu přečerpat peněžní prostředky na uvedeném účtu až do výše sjednaného limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku splácet v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami žalobce, jež činily součást smlouvy, zejména se zavázal dodržet tzv. měsíční kreditní příjem a kreditní období a také nepřekročit povolený limit. Současně se zavázal hradit z vyčerpané částky úrok ve výši dle úrokového lístku žalobce, ke dni sjednání úvěru činil tento úrok 21,99 % ročně, a také hradit poplatky dle sazebníku žalobce. Následně však žalovaný uvedeným podmínkám nedostál, překročil sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr nesplácel řádně a včas, a proto žalobce převedl aktuální dlužnou částku na zvláštní úvěrový účet a požadoval po žalovaném splacení dluhu formou pravidelných měsíčních splátek. Ani poté však žalovaný splátky nehradil. Proto žalobce ke dni 11. 10. 2021 celý úvěr zesplatnil a požadoval okamžitou úhradu celé dlužné částky, která činila na jistině úvěru 14 758,15 Kč, na poplatcích 1 800 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení 729,28 Kč a dále žádal i úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 14 758,15 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení. Žalovaný na výzvy k zaplacení nereagoval, a proto žalobci nezbylo, než se uvedených nároků domáhat žalobou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 22. 4. 2009 soud zjistil, že žalobce se zavázal zřídit a vést pro žalovaného účet č. [bankovní účet] a poskytovat mu i další služby sjednané v dispozicích k tomuto účtu. Žalovaný se zavázal dodržovat sjednané podmínky, zejména udržovat na účtu kladný zůstatek a hradit poplatky za využívané služby dle sazebníku žalobce. Smlouva umožňovala zřídit k účtu i kontokorentní úvěr, a to za podmínek daných touto smlouvou a všeobecnými a produktovými podmínkami žalobce dle konkrétních ujednání účastníků v dispozicích. Z dispozic sjednaných mezi účastníky dne 8. 10. 2015 vyplynulo, že na základě žádosti žalovaného ze dne 6. 10. 2015 byl žalovanému od dne 8. 10. 2015 povolen debetní zůstatek na jeho běžném účtu, tzv. [anonymizováno], a to s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, s úrokem dle úrokového lístku žalobce, který ke dni sjednání kontokorentu činil 21,99 % ročně, a s úrokovou sazbou z nepovoleného debetu ve výši 29 % ročně, a s poplatky dle sazebníku žalobce, zejména s poplatkem za čerpání [anonymizováno] ve výši 29 Kč měsíčně. Z produktových podmínek žalobce plyne oprávnění žalobce v případě nedodržení kreditního období nebo překročení povoleného limitu žalovaným zrušit povolený limit a převést debetní zůstatek na nově otevřený úvěrový účet, tzv. Splatný [anonymizováno]. Žalovaný je pak povinen splatit dlužnou částku v anuitních měsíčních splátkách tak, aby délka splácení nepřesáhla 48 měsíců a také platit úroky ze Splatného [anonymizováno] dle úrokového lístku (bod 24 podmínek). Z bodu 32 všeobecných podmínek žalobce dále plyne oprávnění žalobce prohlásit v případě prodlení žalovaného s úhradou pohledávky vůči žalobci jakoukoliv pohledávku za splatnou a požadovat její okamžitou úhradu. Z žádosti žalovaného o [anonymizováno], jeho čestného prohlášení o příjmech, z výpisů z účtu a zprávy o posuzování úvěruschopnosti žalobcem plyne, že úvěruschopnost žalovaného byla před sjednáním smlouvy náležitě ověřena. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za červen 2021 plyne, že žalovaný překročil sjednaný úvěrový rámec, z výpisu z úvěrového účtu žalovaného dále plyne, že dlužná jistina úvěru činí 14 758,15 Kč, smluvní poplatky 1 800 Kč. Z oznámení o zesplatnění plyne, že žalobce prohlásil celý dluh žalovaného za okamžitě splatný, a to ke dni 11. 10. 2021. Dlužná částka k uvedenému dni činila 16 558,15 Kč, z čehož jistina úvěru činila 14 758,15 Kč. Z výzvy ze dne 27. 5. 2022 bylo doloženo, že před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 5. Výše uvedené skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 6. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 7. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů. 10. Žaloba je důvodná. 11. V řízení bylo prokázáno, že žalobce a žalovaný mezi sebou platně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2665 a § 2395 a násl. občanského zákoníku, na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobce, jakožto úvěrující, své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytoval žalovanému finanční prostředky za sjednaných podmínek. Naopak žalovaný, coby úvěrovaný, svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nedodržel podmínky kontokorentního úvěru, a proto mohl žalobce v souladu se smlouvou dlužnou částku nejprve převést na zvláštní úvěrový účet a poté, když žalovaný nehradil určené splátky, i prohlásit celý dluh za okamžitě splatný, a požadovat po žalovaném úhradu celé dlužné částky, která odpovídala žalované částce. Žalovaný ani poté dluh nevyrovnal. Proto mu soud nyní uložil povinnost celou žalovanou částku zaplatit. Současně soud žalobě vyhověl i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky z prodlení vznikl žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 558,15 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že bylo namístě ve věci aplikovat ustanovení § 14b a. t., neboť návrh na zahájení řízení v této věci soud považuje za tzv. formulářovou žalobu, tedy návrh, jaký žalobce opakovaně u soudu podává ve věcech skutkově a právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti. Dále byly naplněny i ostatní podmínky stanovené v § 14b a. t., tedy že žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení a že ve věci jde o peněžitý spor nepřekračující částku 50 000 Kč.