13 C 390/2022-28 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 1 919 Kč z titulu nezaplacení dlužného pojistného vyplývajícího z pojistné smlouvy [číslo]. Dále žalobce požadoval výše uvedený zákonný úrok z prodlení a náklady řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojištění se vztahovalo k vozidlu obchodní značky Peugeot 206, [registrační značka] Počátek pojištění byl sjednán od 21. 2. 2020. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit pojistné ve výši 1 341 Kč čtvrtletně. První splátka pojistného byla současně akceptační platbou, jíž byl návrh na uzavření pojištění žalovanou přijat, a smlouva byla tedy řádně uzavřena. Žalovaná posléze přestala splátky pojistného hradit, a proto došlo při dodržení stanoveného postupu ze strany pojistitele k zániku pojištění. Za dobu trvání pojistného vztahu od 21. 2. 2020 do 9. 12. 2020 dlužila žalovaná na pojistném částku 1 919 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce, kdy nejprve nástupcem původního pojistitele v důsledku fúze se stala společnost [právnická osoba], která smlouvou ze dne 14. 12. 2021 postoupila tuto pohledávku žalobci. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem znovu vyzvána k úhradě dlužné částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 5. Podle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.) má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 6. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění, o pojištění odpovědnosti, zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 7. Soud má za to, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 a násl. o.z., jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit sjednané pojistné. Jelikož žalovaná pojistné neuhradila ani po upomínce původního pojistitele, pojištění stanoveným způsobem zaniklo. Dluh na pojistném za dobu trvání pojištění odpovídal žalované částce. Proto soud uložil žalované povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že na právě na něho pohledávka za žalovanou smluvně dle § 1879 a násl. o.z. přešla. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) i příslušenství pohledávky a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se úroků z prodlení. Na úroky z prodlení měl přitom původní věřitel a posléze žalobce nárok dle § 1970 o.z., neboť žalovaná se ocitla se svým peněžitým dluhem v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřesahuje výši stanovenou právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 919 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že bylo namístě ve věci aplikovat § 14b a. t., neboť návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobce podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti. Současně ve věci jde o peněžité plnění, které nepřesahuje 50 000 Kč a žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.