3 C 154/2022-34 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 12. 7. 2022 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se zvýšení výživného od 2. žalovaného a vyměření výživného od 1. žalované. Tvrdil, že od července 2022 bydlí u svojí babičky [jméno] [příjmení] a ta zajišťuje většinu jeho životních potřeb. Do července tohoto roku bydlel u 1. žalované, pak jej její druh [jméno] [příjmení] vyhnal z bytu. Dojíždí do školy v [obec]. Ve všední dny tam bydlí v Domově na půli cesty, na víkendy jezdí do [město] k babičce (event. dle potřeby i v týdnu). Vzrostly jeho potřeby od doby, kdy bylo o výživném rozhodnuto naposledy. 2. Žalovaní souhlasili se žalobou. 3. Podle ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 911 OZ lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Podle ust. § 913 odst. 1 OZ jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ust. § 914 OZ platí, že je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Podle ust. § 915 odst. 1 OZ má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle ust. § 922 odst. 1 OZ lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Konečně podle ust. § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), platí, že rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 4. Naposledy bylo o výživném rozhodnuto výše označeným rozsudkem tohoto soudu ze dne 7.7.2015, č.j. [číslo jednací]. Tehdy byl žalobce svěřen do výchovy první žalované a druhému žalovanému bylo vyměřeno výživné 1900 Kč měsíčně. 5. Soud zjistil z výpovědí žalobce a svědkyně [jméno] [příjmení], že žalobce bydlí u ní a dojíždí do školy, jak výše popsáno. Je diabetik, musí dodržovat dietu. Dietní stravování představuje měsíčně zvýšené náklady o cca 2- 3 000 Kč oproti běžné stravě. Za dojíždění ze [obec] do [obec] zaplatí žalobce 500 - 1 000 Kč měsíčně. Dojíždí často, protože do [město] dochází k lékaři, k psychologovi a na úřady. Žalobce nemá vlastní příjmy. [jméno] [příjmení] živí žalobce a jeho mladšího bratra ze svého starobního důchodu (19 800 Kč měsíčně) a z vlastních úspor. Sama má vyšší vydání na léky (500 Kč měsíčně), za bydlení platí 9 000 Kč měsíčně. První žalovaná žalobci dosud nepřispívá na jeho výživu. 6. Z rozhodnutí střední školy a základní školy [obec] a zprávy školského poradenského zařízení v [obec] soud ověřil, že žalobce je od 1. 9. 2022 žákem školy v prvním ročníku oboru Práce ve stravování, že trpí psychickým omezením, jež je možno do značné míry kompenzovat vhodným pedagogickým vedením a zvýšenou snahou a že s ohledem na jeho psychický stav je žádoucí, aby dodržoval pravidelný léčebný režim, rozvíjel svoje zájmy, byl veden k praktickým činnostem, školní práci a zodpovědnosti za svoje zdraví, vše v rámci svých možností a schopností. 7. Z výpovědi první žalované soud zjistil, že má vyživovací povinnost ke dvěma dětem (k žalobci a jeho bratru [jméno]). Žije ve společné domácnosti s [jméno] [příjmení], hospodaří spolu a vedou společnou domácnost. První žalovaná si vydělá 16 000 Kč měsíčně (po zdanění), [jméno] [příjmení] cca 22000 Kč měsíčně (po zdanění). První žalovaná nevlastní hodnotný majetek. Má společné dluhy s druhým žalovaným (cirka 400 000 Kč). Měsíčně splácí 2 500 Kč. Neplatí žalobci výživné, dává mu pouze příležitostně drobné částky (100- 200 Kč). Sama trpí zdravotními obtížemi (zvýšenou hladinou krevního cukru, nízkým krevním tlakem a psychickými obtížemi), proto užívá léky a měsíčně za ně platí přibližně 1 000 Kč. 8. Z výpovědi druhého žalovaného soud zjistil, že má 2 děti, k nikomu jinému nemá vyživovací povinnost. Naposledy byl zaměstnán jako dispečer v přepravní službě do 5. 2. 2022, zaměstnavatel jej propustil pro nadbytečnost. Nepobírá mzdu. Je v pracovní neschopnosti, nepobírá žádné dávky. (Tato zjištění soud ověřil i za potvrzení bývalého zaměstnavatele druhého žalovaného, ze zprávy sociální pojišťovny v [obec] a Úřadu práce tamtéž.) Druhý žalovaný si přivydělává příležitostnými brigádami, přispívají mu na živobytí jeho rodiče, oba starobní důchodci. Druhý žalovaný trpí zdravotními obtížemi – onemocněním žaludku a slinivky břišní, užívá pravidelně léky, platí za to měsíčně cca 50 EUR. Bydlí u svých rodičů, přispívá jim měsíčně 100 EUR na bydlení. Za stravu zaplatí měsíčně asi 200 EUR, za dojíždění na brigády asi 80 EUR. Snaží se dle svých možností přispívat žalobci na výživu v rozmezí 2 200 Kč - 2 600 Kč. 9. Zástupce žalobce vysvětlil, že pro něho zajistil vyplácení náhradního výživného za 2. žalovaného, prozatím v září 2022 ve výši 1900 Kč. 10. Po zvážení výše popsaných zjištění v jejich vzájemných souvislostech dospěl soud k přesvědčení o tom, že žalobě je možno vyhovět. Potřeby žalobce vzrostly od doby, kdy bylo o výživném rozhodováno naposledy, v souvislosti s jeho růstem a vývinem, onemocněním diabetem a dojížděním do školy. Možnosti druhého žalovaného platit výživné se výrazně nezměnily – stále má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, stejně jako v době posledního rozhodování není zaměstnán a jeho příjmy se patrně pohybují na úrovni do 15 000 Kč měsíčně. Naproti tomu první žalovaná již osobně nepečuje o žalobce, na jeho výživu dosud nepřispívá. Žalobce se připravuje na budoucí povolání, tato činnost je v jeho zájmu, a lze tedy rozumně žádat od žalovaných (jeho rodičů), aby její živili, i když dosahují jen nevelkého výdělku. 11. Splatnost výživného soud uložil v souladu s platnou právní úpravou – výživné se platí předem, tzn. je třeba zaplatit je v měsíci předcházející tomu měsíci, na které je výživné určeno (v lednu se platí výživné na únor, v únoru na březen atd.). Soud vyměřil výživné s účinností od podání žaloby. Za dobu od podání žaloby do vyhlášení rozsudku vznikl na výživném nedoplatek (poměrná část výživného za část měsíce července, dále za srpen, září a říjen 2022), u druhého žalovaného vždy 600 Kč měsíčně jako rozdíl mezi dosud vyměřeným a nově vyměřeným výživným, u první žalované vždy 2 500 Kč měsíčně. S ohledem na výši dluhu umožnil soud oběma žalovaným jeho splácení v pravidelných splátkách. Pokud by žalovaní nespláceli včas a řádně, stal by se celý dluh splatným najednou již při prodlení se zaplacením jedné splátky (to je princip ztráty výhody splátek). 12. Žádný z účastníků neuplatnil nárok na náhradu nákladů řízení. Soudu není známo, že by účastníkům vznikly v tomto řízení náklady. Proto soud nikomu z nich nepřiznal takovou náhradu.