6 C 121/2021-56 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 4.606 Kč z titulu neuhrazeného příspěvku za provoz osobního automobilu [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru od 1.350 do 1.850 cm3 bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinného ručení) dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný dle tvrzení žalobce takto provozoval vozidlo od 10. 10. 2020 do 15. 1. 2021, tedy 98 dnů; žalobci tím vznikl nárok na příspěvek ve výši 4.606 Kč, o který žalovaného upomněl prostřednictvím písemné výzvy. Žalobce dále požadoval poplatek spojený s mimosoudním uplatněním ve výši 300 Kč a zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 4.906 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Na svou obranu uvedl, že vozidlo je již delší dobu jako nepojízdné odstaveno v garáži, což platilo i pro rozhodnou dobu. V roce 2020 dokonce proběhly stavební úpravy ulice, na niž ústil výjezd z garáže, a které výjezd vozidla z garáže navždy znemožnily. Žalovaný stále uvažoval o opravě vozidla, proto platil povinné ručení. Nyní již vozidlo sám opravit nechce. Soud zjistil, že žalovaný byl jako vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla od 26. 1. 2004 do 13. 9. 2021, kdy podal žádost o vyřazení vozidla z evidence. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k uhrazení příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů; prvně dopisem ze dne 11. 3. 2021, ve kterém byla stanovena splatnost příspěvku do 60 dnů od doručení a který byl žalovanému doručen dne 16. 3. 2021. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu ještě před podáním žaloby. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen zákon), jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona, tedy povinnosti pojištění odpovědnosti po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, a nejde-li o vozidla vyřazená z provozu, vyvezená do jiného státu, zaniklá či odcizená. Podle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel a výši náhrady nákladů stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. v § 2 a v § 2a. V projednávané věci činí denní sazba příspěvku 47 Kč, náhrada nákladů mimosoudního vymáhání pak 300 Kč. Příspěvek je podle § 4 odst. 7 zákona splatný ve lhůtě nejméně třiceti dnů ode dne doručení písemné výzvy Kanceláře k jeho úhradě povinné osobě. Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že obrana žalovaného spočívající v tom, že vozidlo nebylo a ani nemohlo být v rozhodné době fakticky provozováno, neobstojí. Povinnost platit příspěvek platí pro každého provozovatele vozidla, které je zapsáno v registru vozidel jako provozované. Stát nenutí provozovatele vozidel platit povinné ručení, resp. příspěvek na nepojištěná vozidla, nejsou-li skutečně provozována. Zbavit se této povinnosti může provozovatel tak, že vozidlo ohlásí jako vyřazené z provozu. To však žalovaný v rozhodné době neučinil. Nárok tedy v žádném případě není ve zjevném rozporu se zásadami právního státu. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal důvodným i požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Náklady řízení žalobce v celkové výši 1.489 Kč sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 200 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu), náhrady 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a také náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud přihlédl k neutěšené finanční situaci žalovaného a rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti zaplatit dluh a jeho příslušenství ve splátkách, jak uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku.