7 C 225/2022-66 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném, žalobou uplatněnou u soudu dne 25. 5. 2022, zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení úvěru, který poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru reg. č. 010779643R uzavřené dne 8. 8. 2018 až do výše 200 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek úvěru, i když byl se strany žalobce opakovaně vyzýván k jejich úhradě, a proto žalobce prohlásil všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 15. 3. 2022 za splatné a žalobce tak po žalovaném požaduje zaplacení 155 296,70 Kč (sestávající z jistiny ve výši 141 154,10 Kč a poplatků ve výši 2 324 Kč), smluvního úroku ve výši 9 382,80 Kč za období od 8. 8. 2018 do 19. 5. 2022 a úroku z prodlení ve výši 2 435,80 Kč za období od 16. 3. 2022 do 19. 5. 2022. Žalobce dále tvrdil, že před poskytnutím předmětného úvěru posoudil s náležitou odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, když vycházel z historických výpisů z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u žalobce, a to za období posledních osmi měsíců před poskytnutím úvěru, ze kterého byl zjištěn jeho pravidelný měsíční příjem (31 059 Kč), kreditní obraty a výdaje ve výši 18 012, 084 Kč. Protože se žalovaný k nařízenému jednání nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ze smlouvy o úvěru č. 010779643R uzavřené mezi žalobcem coby věřitelem a žalovaným coby dlužníkem dne 8. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr co do výše 200 000 Kč se splatností v délce 84 měsíců po 3 114 Kč. Podle § 2395 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba, poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému dohodnutou částku ve výši 200 000 Kč. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti z tohoto závazku porušil, neboť řádně a včas nesplatil všechny sjednané splátky. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 31 730,80 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 5 740 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 6 860 Kč a 3x 300 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 5 740 Kč.