9 C 233/2021-88 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 17 259,88 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovanou nejprve uzavřela Smlouvu o poskytnutí úvěru k [anonymizováno] kreditní kartě. Žalovaná dle smluvního ujednání mohla přečerpat finanční prostředky na této kreditní kartě až do výše úvěrového limitu, který činil 30 000 Kč. Finanční prostředky čerpané v rámci kreditní karty přitom byly dle smlouvy úročeny sazbou 19,9 % ročně. Současně se žalovaná zavázala hradit poplatky dle sazebníku žalobkyně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet měsíční výběr ke konci každého následujícího kalendářního měsíce. Žalovaná ale posléze tuto povinnost porušila a s úhradou se dostávala do prodlení. Žalobkyně proto v souladu se smluvním oprávněním celý dluh žalované zesplatnila, a to ke dni 25. 7. 2020. Ke dni zesplatnění činil dluh žalované 20 173,50 Kč a skládal se z dlužné jistiny úvěru ve výši 17 259,88 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 347,35 Kč, z dlužného úroku z prodlení ve výši 2 566,27 Kč Ani poté však žalovaná nic na svůj dluh nezaplatila, ačkoliv k tomu byla žalobkyní znovu vyzvána. Ke dni 23. 8. 2021 odpovídal její dluh žalované částce, tvořené dlužnou jistinou úvěru a dlužnými poplatky. Nadto žalobkyně požadovala po žalované ještě příslušenství pohledávky skládající se z úroků a úroků z prodlení s tím, že tyto úroky i úroky z prodlení částečně, ke dni 23. 8. 2021 kapitalizovala, a to částkami 347,35 Kč v případě úroků a 2 566,27 Kč v případě úroků z prodlení, a dále je požadovala ve stejné výši ze stejných částek od 24. 8. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze Smlouvy o úvěr k [anonymizováno] kreditní kartě ze dne 28. 11. 2018 č. 0110844338R vyplývá, že žalovaná si založila u žalobkyně úvěr ke kreditní kartě. 5. Ze žádosti o poskytnutí úvěru č. 0110844338R, z předsmluvních informací jakož i z obchodních podmínek pro [anonymizováno] kreditní karu shodně vyplynulo, že na základě žádosti žalované uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala umožnit přečerpat finanční prostředky na kreditní kartě žalované až do výše 30 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala aktuální dlužnou částku včetně úroků ve výši 19,9 % ročně a poplatků stanovených dle sazebníku žalobkyně. Současně bylo sjednáno, že úroky z kreditní karty a poplatky jsou splatné ke konci kalendářního měsíce. Pro případ prodlení žalované s placením úvěru bylo ujednáno oprávnění žalobkyně kdykoliv zaslat žalované výzvu nebo upomínku k uhrazení dluhu, a pokud tak žalovaná do 30 dnů neučiní, může žalobkyně prohlásit úvěr za okamžitě splatný ke dni uvedenému v oznámení. Nedílnou součástí smlouvy byly i podmínky pro kreditní kartu a sazebník poplatků. 6. Z potvrzení o převzetí kreditní karty ze dne 15. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaná od žalobkyně převzala kreditní kartu standard. 7. Z přehledu vývoje dlužné jistiny a příslušenství plyne, že ke dni 25. 7. 2020 činila dlužná jistina úvěru částku 20 173,50 Kč a skládal se z dlužné jistiny úvěru ve výši 17 259,88 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 347,35 Kč, z dlužného úroku z prodlení ve výši 2 566,27 Kč. 8. Přípisem ze dne 27. 7. 2020 žalobkyně oznamovala žalované zesplatnění úvěru, ke kterému došlo pro prodlení žalované s hrazením úvěru. Proto žalobkyně prohlásila ke dni 25. 7. 2020 všechny pohledávky z úvěru za splatné a zamezila dalšímu čerpání prostředků z úvěrových účtů. Zároveň vyzvala žalovanou k úhradě aktuální dlužné částky, která k datu výzvy činila i s úroky a úroky z prodlení 36 973,64 Kč. 9. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu žalobkyní vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Odeslání této výzvy ze dne 2. 4. 2020 a ze dne 1. 9. 2021 doporučeným způsobem na adresu žalované prokazuje související poštovní podací arch. 10. Ze schvalovacího protokolu, z dokumentu CRIF, z výpisu běžného účtu žalované za období 8 měsíců před poskytnutím úvěru soud zjistil, že žalobkyně před uzavření předmětné smlouvy o úvěru řádně přezkoumala úvěruschopnost žalované, neboť ověřila, že celkový příjem žalované na základě všech transakcí je 52 211 Kč, platební kapacita žalované je 32 958 Kč, totožnost žalované ověřena dle občanského průkazu. 11. Z provedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. 12. Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o kreditní kartě s výší úvěrového rámce 30 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9 % ročně, výčet možných účtovaných poplatků byl obsažen v sazebníku žalobkyně, který žalovaná rovněž akceptovala jako součást smlouvy o kreditní kartě a zavázala se tyto poplatky hradit. Aktuálně vyčerpanou částku úvěru včetně úroků a poplatků se přitom žalovaná zavázala splácet automatickou přednostní úhradou při příchozích platbách na běžný účet. Současně byla povinna ke konci každého kalendářního měsíce zajistit na běžném účtu dostatek finančních prostředků pro úhradu úroků a poplatků. Žalovaná ale posléze tyto své povinnosti porušila, dostala se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobkyně stanoveným postupem celý její dluh ke dni 25. 7. 2020 zesplatnila. Ani poté žalovaná nic žalobkyni nezaplatila, a nadále jí tak dluží na jistině úvěru částku 20 173,50 Kč a skládal se z dlužné jistiny úvěru ve výši 17 259,88 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 347,35 Kč, z dlužného úroku z prodlení ve výši 2 566,27 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu žalobkyní vyzvána k úhradě celé žalované částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 13. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník), ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 14. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 17. Žaloba je důvodná. 18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná mezi sebou platně uzavřely smlouvu o kreditní kartě s možností čerpání finančních prostředků na tomto účtu, tedy smlouvu, která se dle § 2665 občanského zákoníku řídí ustanovením § 2395 a násl. občanského zákoníku. Tato smlouva přitom vyhovovala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když poskytla žalované úvěr, a to až do sjednaného limitu. Naopak žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť nehradila sjednané splátky úvěru. Proto mohla žalobkyně v souladu se smlouvou požadovat okamžité splacení celého dluhu, který odpovídal žalované částce. A protože ani poté žalovaná nic nezaplatila, uložil jí nyní soud povinnost celou dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Soud také vyhověl žalobě v části týkající se příslušenství, neboť na úroky má žalobkyně nárok vyplývající přímo ze smlouvy o úvěru a § 2395 občanského zákoníku a na zákonné úroky z prodlení má pak nárok dle § 1970 o. z., neboť žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. Soud přitom ověřil, že výše žádaných úroků z prodlení, i těch kapitalizovaných, odpovídá výši určené dle shora uvedeného nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni,