9 C 242/2021-34 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou, doručenou soudu dne 21. 9. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 6 400 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 6 400 Kč od 30. 5. 2016 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalovanému 5 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1 400 Kč. Žalovaný však svůj dluh dosud neuhradil. Následně byla celá pohledávka za žalovaným smlouvou postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Proto se nyní žalobce, namísto původního věřitele, domáhá po žalovaném zaplacení žalované částky, která odpovídá neuhrazené jistině úvěru a poplatku. Nadto po žalovaném požadoval zákonné úroky z prodlení z této částky a dále požadoval úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 2. Žalobce po výzvě soudu upřesnil, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel lustrací v dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Původní věřitel při ověřování totožnosti a lustracích vycházel z dokladů předložených žalovaným, tj. občanského průkazu. Žalobce má za to, že dle sdělení původního věřitele, odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobce sdělil, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se ani jedna ze stran nedostavila. 4. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 29. 4. 2016 vyplývá, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč pod [variabilní symbol]. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 607858 jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 25. 4. 2016 byla uzavřena mezi účastníka smlouva o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 1 400 Kč, a to do 29. 5. 2016. 6. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce ověřil totožnost žalovaného. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 vyplývá, že pohledávka byla postoupena žalobci. Žalovanému tato skutečnost byla oznámena výzvou ze dne 13. 4. 2021. 8. Z předžalobní výzvy, kterou žalobce adresoval žalovanému, se podává, že žalobce upomínal žalovaného o zaplacení tohoto dluhu. 9. Podle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o..z“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupení pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 122 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), v platném znění, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Dle odst. 3 pak souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč 12. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Žaloba je důvodná. 15. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., která odpovídala i všem požadavkům o.z. na závazky ze spotřebitelských smluv dle § 1810 a zejména dle § 1841 a násl. o.z. a také vyhovovala požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalovanému poskytla 5 000 Kč. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť neuhradil jistinu úvěru ani sjednaný poplatek úvěru, ke kterému se zavázal. Celkem tak dluží žalobkyni žalovanou částku. Proto mu soud nyní uložil povinnost tuto částku zaplatit, neboť ověřil, že jednotlivé složky této částky, jakož i požadované úroky a náklady na vymáhání odpovídají smluvnímu ujednání účastníků a neodporují ani kogentním ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru. Současně soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky z prodlení, neboť i na ně vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 občanského zákoníku a dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se totiž se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení, a je proto povinen tyto úroky z prodlení žalobkyni zaplatit. Soud přitom ověřil, že žalobkyní žádané úroky z prodlení jsou určeny v souladu s citovaným ustanovením nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud v dané věci aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, protože předmětem žaloby je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a obdobné návrhy (po skutkové i právní stránce) podává žalobce u soudu opakovaně.