10 C 110/2023-42 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 22 261,25 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že s žalovaným uzavřel formou elektronické komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. 409390, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že žalobci poskytnutou částku vrátí a zaplatí mu i úrok a poplatek v souhrnné výši 4 711,25 Kč Celkem tak měl zaplatit částku 19 711,25 Kč, a to jednorázovou splátkou nejpozději dne 13. 7. 2022. Žalovaný ale nic žalobci v termínu splatnosti ani později nezaplatil. Nadále mu tak dluží uvedenou částku a nadto po něm žalobce požadoval i sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 14. 7. 2022 do 30. 12. 2022 ve výši 2 550 Kč a také zákonný úrok z prodlení jdoucí opět z částky 15 000 Kč od 14. 7. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Soud z úvěrové smlouvy ze dne 15. 6. 2022 č. 409390 zjistil, že žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit a zaplatit mu i úrok ve výši 414,25 Kč při sjednané úrokové sazbě 36 % ročně a poplatek ve výši 4 297 Kč. Úhrada měla být provedena jednorázovou splátkou ve výši 19 711,25 Kč do 28 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Pro případ prodlení s úhradou splátky bylo sjednáno oprávnění žalobce účtovat žalovanému náklady účelně vynaložené na vymáhání dluhu dle sazebníku, zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení, maximálně však do částky představující součin částky 0,5 a celkové výše úvěru či do částky 200 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky žalobce a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Za žalovaného byla smlouva podepsána elektronickým autorizačním kódem. Totožnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla ověřena kopií občanského průkazu žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla přezkoumána na základě podkladů tvořených výpisem z účtu žalovaného, doložením jeho příjmů a lustrací v databázi EUCB. 5. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě bylo zjištěno, že na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru byla žalobcem dne 15. 6. 2022 převedena částka 15 000 Kč se zprávou pro příjemce„ Půjčka 7“. 6. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem zvláště vyzván k úhradě dlužné částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Tato výzva ze dne 5. 12. 2022 obsahovala i skutkový a právní rozbor vzniku dlužné částky. 7. Skutečnosti vyplývající z výše uvedených listin neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Žaloba je důvodná. 12. Soud má v řízení prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž na tuto smlouvu dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Žalobce jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalovanému sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas poskytnutou částku nevrátil a nezaplatil ani sjednané úroky a poplatky. A protože povinnost uhradit poskytnutou částku řádně a včas byla zajištěna i smluvní pokutou ve smyslu § 2048 o. z., byl žalobce rovněž oprávněn naúčtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši nepřekračující maximální výši danou § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Nadále tak žalovaný dluží žalobci v souhrnu žalovanou částku, a proto mu soud nyní uložil povinnost tuto částku zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části žádající po žalovaném příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení jdoucích z dlužné jistiny úvěru od data následujícího po dni její splatnosti do zaplacení, neboť žalovaný tím, že dlužnou částku neuhradil řádně a včas, se ocitl se svým peněžitým dluhem v prodlení, a žalobci tak vzniklo právo na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 343 Kč Náklady řízení žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 891 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 261,25 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že bylo namístě aplikovat ustanovení § 14b a. t., neboť návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobce podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti (viz např. návrh ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 13C 107/2022). Současně byly naplněny i ostatní podmínky aplikace tohoto ustanovení, tedy že ve věci jde o peněžité plnění, jehož výše nepřesahuje částku 50 000 Kč a žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.