10 C 145/2023-44 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 19 186,18 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se žalovaným uzavřel 15. 1. 2018 smlouvu o služební kreditní kartě, na základě které umožnil žalovanému čerpat finanční prostředky až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku vrátit a zaplatit i úroky ve výši 19,99 % ročně a případné poplatky a ceny dle sazebníku žalobce, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve stanovené výši. Posléze ale žalovaný přestal měsíční splátky hradit. Proto žalobce od smlouvy s účinností ke dni 25. 9. 2022 odstoupil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu. Ani poté však žalovaný nic nezaplatil. Ke dni 22. 11. 2022 tak žalovaný nadále dlužil žalobci na jistině úvěru 17 686,18 Kč, na poplatcích 1 500 Kč, na kapitalizovaném úroku 2 266,30 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení částku 166,06 Kč. Nadto po něm žalovaný požadoval smluvní úrok ve výši 19,99 % ročně a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně vždy jdoucí z dlužné jistiny úvěru od 23. 11. 2022 do zaplacení. V neposlední řadě pak žalobce po žalovaném žádal náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle příslušných právních předpisů. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Ze smlouvy o služební kreditní kartě ze dne 15. 1. 2018 včetně podmínek žalobce ke služebním a korporátním kreditním kartám a všeobecných obchodních podmínek žalobce, jakož i z jeho sazebníku, coby nedílných součástí smlouvy, soud zjistil, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, ve které se žalobce zavázal vydat žalovanému kreditní kartu, díky níž žalovaný mohl čerpat úvěr až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou jistinu úvěru splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru, nejméně však částkou 100 Kč. Současně se ve splátce zavázal hradit úroky ve výši dle oznámení žalobce o úrokových sazbách, ke dni uzavření smlouvy byla úroková sazba 19,99 % ročně, a také ceny a poplatky dle sazebníku žalobce. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Ukončení smlouvy upravovaly dle odkazu ve smlouvě shora uvedené podmínky žalobce o kartách, kde se mimo jiné v čl. 6 odst. a) stanoví, že za případ porušení se považuje, pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy. Dle čl. 6 má v takovém případě porušení žalobce právo odstoupit od smlouvy. Dle čl. 6 smlouva zaniká dnem, kdy je žalovanému doručeno oznámení o odstoupení. Ke dni odstoupení má žalovaný povinnost splatit vyčerpanou jistinu úvěru včetně úroků, cen a poplatků. Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva žalobce na zaplacení úroků z prodlení a úroků z úvěru dle oznámení o úrokových sazbách v případě nesplacení vyčerpané jistiny úvěru po odstoupení od smlouvy. 5. Z odstoupení od smlouvy o služební kreditní kartě ze dne 9. 9. 2022 plyne, že žalobce z důvodu porušení smluvních povinností žalovaným dle čl. 6 odst. a) podmínek ke služebním a korporátním kreditním kartám odstoupil od smlouvy se žalovaným. 6. Dle výpisu z účtu ke kreditní kartě vystaveného dne 25. 9. 2022 činil dluh na jistině 17 686,18 Kč. Shodná výše jistiny úvěru vyplývá i z historického výpisu z úvěrového účtu žalovaného vystaveného až ke dni 22. 11. 2022, dále z tohoto výpisu vyplývá výše splatných úroků 2 266,30 Kč, výše splatných úroků z prodlení 166,06 Kč a výše splatných poplatků 1 500 Kč. 7. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě žalované částky s příslušenstvím vyzván zvláštní výzvou žalobce ze dne 7. 10. 2022. Žalovaný byl v této výzvě upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, neuhradí-li vše dobrovolně v dodatečné lhůtě. 8. Výše uvedené skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 9. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů. 12. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce a žalovaný mezi sebou platně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalobce, jakožto úvěrující, své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytoval žalovanému finanční prostředky za sjednaných podmínek. Naopak žalovaný, coby úvěrovaný, svým smluvním povinnostem nedostál, neboť přestal platit sjednané splátky úvěru, kterými měl uhradit jak dlužnou jistinu s úroky, tak i poplatky. Proto mohl žalobce v souladu se smlouvou celý dluh zesplatnit a požadovat po žalovaném okamžitou úhradu celé dlužné částky, která odpovídala žalované částce. A protože žalovaný dosud dluh nevyrovnal, uložil mu nyní soud povinnost celou žalovanou částku zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na smluvní úrok vzniklo žalobci právo dle smlouvy ve spojení s § 2395 občanského zákoníku a na úroky z prodlení vznikl žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že i výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na příslušenství v podobě nákladů spojených s uplatněným pohledávky ve výši 1 200 Kč pak má žalobce nárok dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění, ve výši 2 x 300 Kč za dva úkony (výzva k plnění a návrh ve věci samé).