10 C 195/2023-78 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalované zaplacení částky 45 301,93 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovanou uzavřela dne 11. 12. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky ve výši 13,9 % ročně, jakož i poplatky za pojištění a případné ceny a poplatky dle sazebníku. Konkrétně se žalovaná zavázala hradit anuitní splátku ve výši 871 Kč měsíčně až do úplného uhrazení dluhu. Žalovaná ale posléze splátky řádně a včas neplatila, a proto žalobkyně ke dni 21. 12. 2022 dluh zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě celé dlužné částky. Ani poté žalovaná dluh nevyrovnala. Dluh na jistině úvěru přitom činil 44 941,93 Kč, na poplatcích za pojištění 360 Kč. Nadto žalobkyně po žalované požadovala i kapitalizovaný obchodní úrok za dobu od 27. 4. 2022, tedy ode dne následujícího po dni poslední úhrady, do 5. 1. 2023 ve výši 4 356,01 Kč a dále jej žádala ve výši 13,9 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 6. 1. 2023 do zaplacení. Také žádala i zákonný úrok z prodlení, který opět ke dni 5. 1. 2023 vyčíslila částkou 361,70 Kč a dále, od 6. 1. 2023 jej žádala ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 11. 12. 2020 a shodně ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 50 000 Kč jako bezúčelový spotřebitelský, osobní úvěr. Žalovaná se zavázala tuto částku včetně úroků sjednaných ve výši 13,90 % ročně a poplatků dle smlouvy a dle platného sazebníku žalobkyni vrátit, a to formou 96 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 871 Kč. Dále bylo mezi účastníky sjednáno i pojištění schopnosti splácet s tím, že žalovaná se zavázala na pojištění hradit poplatek ve výši 50 Kč měsíčně. Nedílnou součást smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně i její Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, jakož i Sazebník žalobkyně. Pro případ prodlení s úhradou pravidelné splátky bylo ve smlouvě sjednáno právo žalobkyně požadovat úhradu úroků z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a současně uplatnit opatření stanovené v Úvěrových podmínkách pro fyzické osoby nepodnikatele. Z těchto podmínek plyne, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy, má žalobkyně právo požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství a uplatněných smluvních pokut. 5. Ze žádosti žalované o úvěr, jejího prohlášení o zdravotním stavu, interního posouzení úvěruschopnosti (návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schvalování) a z výstupu z externích registrů bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalované. 6. Z historického výpisu z úvěrového účtu žalované vystaveného ke dni 5. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala celý úvěr dne 11. 12. 2020, od počátku roku 2022 se dostávala s úhradou splátek do prodlení, hradila je nepravidelně, poslední úhradu provedla dne 26. 4. 2022. Ke dni 5. 1. 2023 činila dlužná jistina úvěru 44 941,93 Kč, splatné úroky 4 356,01 Kč, úroky z prodlení 361,70 Kč, úvěrové poplatky 360 Kč. 7. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 2. 11. 2022 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou z důvodu neplnění podmínek smlouvy o úvěru ze dne 11. 12. 2020 k okamžitému splacení všech dlužných částek po splatnosti, které k tomuto datu celkově činily 5 595,57 Kč. Nebude-li vše uhrazeno do 21. 12. 2022, přistupuje žalobkyně k úvěrovému opatření dle příslušných podmínek a požaduje okamžité splacení celé úvěrové pohledávky. Splatnost této celé pohledávky tedy v takovém případě nastane dne 21. 12. 2022. Výzva byla žalované doručována doporučeným způsobem, jak plyne z kopie dodejky. 8. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu a zvláště vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 9. Zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Žaloba je důvodná. 14. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i příslušná ustanovení o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § [číslo] a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalované poskytla sjednanou částku 50 000 Kč. Žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť přestala hradit sjednané splátky, jimiž měla splatit, jak jistinu úvěru, tak i sjednané úroky a poplatky včetně poplatku na pojištění. Proto žalobkyně mohla v souladu se smlouvou celý úvěr zesplatnit a požadovat po žalované okamžitou úhradu celého dluhu, tvořeného dlužnou jistinou úvěru a poplatky, což v součtu odpovídá žalované částce. A protože tak žalovaná dosud neučinila, uložil jí soud povinnost uhradit žalobkyni celou žalovanou částku. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky vznikl žalobkyni nárok přímo ze smlouvy o úvěru ve spojení s § 2395 o. z. a na úroky z prodlení pak vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 o. z., když žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou právními předpisy, zejména citovaným nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 991 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 813 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 301,93 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu na zahájení řízení (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 16. Pro úplnost k tomu soud dodává, že při určení výše náhrady nákladů řízení bylo namístě aplikovat § 14b a. t., neboť řízení bylo zahájena na základě návrhu, jaký žalobkyně podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti (viz např. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 7C 389/2022, 13C 362/2021 a další) a dále byly splněny i ostatní podmínky aplikace tohoto ustanovení, tedy že ve věci jde o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč a že žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.