10 C 2/2023-56 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 398 318,59 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. 0228501610 na konsolidaci půjček žalovaného. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky a případné poplatky dle sazebníku. Konkrétně se žalovaný zavázal hradit anuitní splátku ve výši 5 451,12 Kč měsíčně až do úplného uhrazení dluhu a také částku 486 Kč měsíčně na úhradu poplatku za pojištění. Celkem tak měl měsíčně hradit částku 5 937,12 Kč. Žalovaný ale posléze splátky řádně a včas neplatil, a proto žalobkyně ke dni 20. 4. 2022 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky. Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Dluh na jistině úvěru přitom činil 387 624,69 Kč, na obchodních úrocích 7 848,84 Kč, přičemž tyto v souladu se smluvním ujednání přirostly k jistině, a na poplatcích 1 944 Kč a 901,06 Kč. Nadto žalobkyně požadovala po žalovaném i úhradu úroků z prodlení, a to jednak v částce 13 343,67 Kč a 392,42 Kč, což je kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 27. 9. 2022, a dále jej žádala z částek 387 624,69 Kč a 7 848,84 Kč při sazbě 11,75 % ročně od 28. 9. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 3. 2019 nazvané„ Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace půjček“ bylo zjištěno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 500 000 Kč, a to jednak na splacení úvěru žalovaného u [právnická osoba] ve výši 499 569,23 Kč a ve zbývající části pak jako nezajištěný bezúčelový úvěr. Žalovaný se zavázal tuto částku včetně úroků sjednaných ve výši 5,60 % ročně a poplatků dle smlouvy a dle platného sazebníku žalobkyni vrátit, a to formou 120 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 5 451,12 Kč. Nadto bylo mezi účastníky sjednáno i pojištění schopnosti splácet s tím, že žalovaný se zavázal na pojištění hradit poplatek ve výši 486 Kč měsíčně. Měsíční splátka tak celkem činila 5 937,12 Kč. První splátka měla být uhrazena nejpozději dne 10. 4. 2019. Nedílnou součást smlouvy tvořily Všeobecné produktové podmínky žalobkyně. Ze Všeobecných produktových podmínek plyne, že v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splněním jakéhokoliv závazku vůči žalobkyni, má žalobkyně právo prohlásit svým rozhodnutím jakékoliv peněžité dluhy žalovaného vůči žalobkyni za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich splacení. Dále z těchto podmínek vyplývá, že banka je oprávněna nesplacené úroky připisovat k částkám dříve splatným a dosud neuhrazeným a dále je úročit úrokem z prodlení. 5. Ze žádosti žalovaného o úvěr, z potvrzení o příjmech žalovaného a z interní metodiky žalobkyně o posuzování úvěruschopnosti bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. 6. Z platební historie a z výpisu z úvěrového účtu ze dne 10. 4. 2019 shodně plyne, že dne 22. 3. 2019 byla na účet [právnická osoba] převedena částka 499 569,23 Kč a na běžný účet žalovaného částka 430,77 Kč. Převod částky 430,77 Kč na běžný účet žalovaného rovněž vyplývá i z výpisu z tohoto běžného účtu žalovaného ze dne 10. 4. 2019. Z dalších výpisů z úvěrového účtu a z platební historie žalovaného plyne, že žalovaný splácel sjednané splátky úvěru, a to až do konce roku 2021, poté splátky přestal hradit. Následně ke dni 20. 4. 2022 byl úvěr zesplatněn. Žalovaný poté již nic žalobkyni nezaplatil. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 10. 5. 2022 plyne, že žalovaný ke dni zesplatnění dluží na jistině úvěru 387 624,69 Kč a na splatném smluvním úroku 7 848,84 Kč, na poplatcích celkem 2 845,06 Kč. 7. V přípise o zesplatnění ze dne 22. 4. 2022 bylo žalovanému sděleno, že došlo ke dni 20. 4. 2022 k zesplatnění celého úvěru v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celé dlužné částky, která činila 398 700,18 Kč, z čehož jistina úvěru činila 387 624,69 Kč, smluvní úrok ke dni zesplatnění 7 848,84 Kč a dlužné poplatky 2 845,06 Kč. Oznámení bylo žalovanému zasláno doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího archu. 8. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě celé dlužné částky s příslušenstvím, jak plyne z přípisu ze dne 30. 9. 2022. V tomto přípise byl současně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis byl žalovanému zaslán doporučeně, což vyplývá z poštovního podacího lístku ze dne 30. 9. 2022. 9. Zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Žaloba je důvodná. 14. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i příslušná ustanovení o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalovanému poskytla sjednanou částku 500 000 Kč. Žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť přestal hradit sjednané splátky, jimiž měl splatit, jak jistinu úvěru, tak i sjednané úroky a poplatky včetně poplatku na pojištění. Proto žalobkyně mohla v souladu se smlouvou celý úvěr zesplatnit a požadovat po žalovaném okamžitou úhradu celého dluhu, tvořeného dlužnou jistinou úvěru, přirostlými úroky a poplatky, který v součtu odpovídá žalované částce. A protože tak žalovaný dosud neučinil, uložil mu soud povinnost uhradit žalobkyni celou žalovanou částku. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky z prodlení vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 občanského zákoníku, když žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou právními předpisy, zejména citovaným nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 52 959 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 933 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 398 318,59 Kč sestávající z částky 9 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 600 Kč ve výši 6 426 Kč.