10 C 207/2023-75 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 302,71 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty č. 1008387435. Na základě této smlouvy umožnila žalovanému opakovaně čerpat finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal aktuální dlužnou částku včetně sjednaných úroků splácet formou minimální měsíční splátky stanovené jako procento z částky vyčerpaného úvěrového rámce. Žalovaný však posléze přestal splátky řádně a včas hradit, a proto došlo ze strany žalobkyně k prohlášení celého úvěru za splatný, a to ke dni 31. 8. 2022. K uvedenému datu dlužil žalovaný na jistině úvěru částku 33 765,30 Kč a na splatných úrocích 1 802,15 Kč. Nadto žalobkyně po žalovaném požadovala i úhradu poplatků ve výši 1 200 Kč a 600 Kč, a také zákonné úroky z prodlení, a to jednak v kapitalizovaných částkách 96,28 Kč a 1 838,98 Kč a dále od 28. 2. 2023 do zaplacení v zákonné výši jdoucí z částek dlužné jistiny a smluvních úroků. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. 1008387435 a vydání a užívání Karty a shodně ze souvisejícího Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému finanční prostředky prostřednictvím kreditní karty, a to až do výše úvěrového rámce 38 000 Kč. Žalovaný se zavázal aktuální čerpanou částku včetně úroků a poplatků průběžně splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 12 %. Mezi poplatky byl sjednán poplatek 600 Kč za zaslání každé upomínky. Pro případ, že by se žalovaný ocitl v prodlení se splněním jakékoli pohledávky vůči žalobci anebo by překročil úvěrový rámec či se ocitl v prodlení s úhradou minimální splátky, bylo sjednáno oprávnění žalobkyně prohlásit svým rozhodnutím dluh žalovaného za ihned splatný a požádat jej o jeho předčasné splacení. Současně bylo pro takový případ sjednáno i oprávnění úročit dlužnou částku úrokem z prodlení a požadovat po žalovaném poplatky a jiné platby související s prodlením. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné produktové podmínky žalobkyně, ze kterých se podává, že z částek, s jejichž splacením je klient v prodlení, je banka oprávněna účtovat klientovi úrok z prodlení. Úroky, které nebudou ke dni jejich splatnosti řádně zaplaceny, má právo banka připisovat k částkám dříve splatným a dosud neuhrazeným a dále je pak úročit úrokem z prodlení. 5. Ze žádosti žalovaného o úvěr, z výpisů z účtu žalovaného a z interní metodiky žalobkyně o posuzování úvěruschopnosti bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. 6. Z platební historie a z výpisů ke kreditní kartě plyne, že žalovaný dne 25. 1. 2022 vyčerpal celou částku 38 000 Kč. Od května 2022 splátky nehradil, a proto byl k jejich zaplacení upomínán, za což mu byl naúčtován poplatek 3 x 600 Kč. Ke dni 31. 8. 2022 činil dluh žalovaného 38 767,45 Kč, z čehož dluh na jistině úvěru činil 33 765,30 Kč O zesplatnění celého dluhu byl žalovaný informován přípisem ze dne 1. 9. 2022 s tím, že byl vyzván k okamžité úhradě celé dlužné částky, jež k tomuto datu činila 39 367,45 Kč. Přípis byl žalovanému zaslán doporučeným způsobem. 7. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství, přičemž byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. I tento přípis ze dne 1. 3. 2023 byl zaslán žalovanému doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku z téhož dne. 8. Zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Žaloba je důvodná. 13. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i příslušná ustanovení o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § [číslo] a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalovanému umožnila čerpat finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť přestal hradit sjednané splátky, jimiž měl splatit, jak jistinu aktuálně čerpaného úvěru, tak i sjednané úroky a poplatky. Proto žalobkyně mohla v souladu se smlouvou celý úvěr zesplatnit a požadovat po žalovaném okamžitou úhradu celého dluhu, tvořeného dlužnou jistinou úvěru, přirostlými úroky a poplatky, který v součtu odpovídá žalované částce. A protože tak žalovaný dosud neučinil, uložil mu soud povinnost uhradit žalobkyni celou žalovanou částku. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky z prodlení vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 občanského zákoníku, když žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou právními předpisy, zejména citovaným nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 751 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 573 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 302,71 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 15. Pro úplnost k tomu soud dodává, že bylo namístě při určení výše náhrady nákladů řízení žalobkyně postupovat dle § 14b a. t., neboť byly zcela naplněny podmínky aplikace tohoto ustanovení. V dané věci byl návrh na zahájení řízení podán na ustáleném vzoru, jaký žalobkyně podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti (viz např. ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 10C 2/2023, 7C 140/2023 a další). Dále v této věci jde o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč a žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.