10 C 218/2023-83 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 28 716 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 22. 9. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedené bance poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i úrok sjednaný ve výši 17,50 % p. a., jakož i uhradí poplatky a ceny dle smlouvy a sazebníku banky. Konkrétně se žalovaný zavázal tyto částky splatit formou pravidelných měsíčních splátek počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Následně ale žalovaný splátky řádně a včas nehradil, a proto banka využila svého smluvního oprávnění a celý úvěr ke dni 21. 7. 2020 zesplatnila. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Ke dni postoupení, tedy ke dni 16. 9. 2021, činil dluh žalovaného na jistině úvěru 28 716 Kč, na smluvním úroku z neuhrazených splátek 2 137,83 Kč, na úroku z prodlení 10,33 Kč Ani poté však žalovaný nic na svůj dluh nezaplatil. Proto se žalobce namísto původního věřitele domáhal po žalovaném zaplacení všech uvedených částek a nadto po něm žádal i úhradu dalších úroků ve výši 17,50 % p. a. z dlužné jistiny úvěru od 17. 9. 2021 do zaplacení a úhradu zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny úvěru od 17. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 4. Soud z úvěrové smlouvy„ [název]“ ze dne 22. 9. 2019 zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, ve které se uvedená banka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč jako spotřebitelský splátkový úvěr a žalovaný se zavázal tuto částku dané bance vrátit a zaplatit jí i úroky, poplatky a plnit další sjednané povinnosti. Konkrétně se zavázal uhradit bance 72 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 675,78 Kč s tím, že poslední splátka bude činit 512,88 Kč. První splátka byla splatná dne 18. 10. 2019, každá další vždy k 18. dni v měsíci. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 17,50 % p. a. Dále ve smlouvě byly sjednány poplatky mimo jiné ve výši 600 Kč jednorázově za zaslání každé písemné upomínky a 300 Kč jednorázově za prohlášení úvěru za ihned splatný. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou pohledávky bylo sjednáno oprávnění banky účtovat žalovanému úrok z prodlení ve výši dle právního předpisu, dále oprávnění účtovat poplatky a jiné platby související s prodlením, a také možnost banky prohlásit svým rozhodnutím dluh žalovaného za ihned splatný. 5. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla přezkoumána úvěruschopnost žalovaného, jak vyplývá z výstupu banky o postupu zkoumání úvěruschopnosti doloženého výpisy z běžného účtu žalovaného. 6. Z platební historie žalovaného plyne, že žalovaný celý úvěr vyčerpal dne 23. 9. 2019. 7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 7. 2020 vyplývá, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného prohlásila úvěr za splatný ke dni 21. 7. 2020. K uvedenému dni činila dlužná částka 30 864,16 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 28 716 Kč, dlužného smluvního úroku vyčíslenému k uvedenému datu zesplatnění částkou 2 137,83 Kč, dlužných úroků z prodlení k tomuto datu ve výši 10,33 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla z banky postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno, jak plyne z přípisu ze dne 29. 9. 2021. 9. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem zvláště vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Tato výzva ze dne 12. 11. 2021 byla žalovanému doručována doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku z téhož dne. 10. Skutečnosti vyplývající z výše uvedených listin neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Žaloba je částečně důvodná. 15. Soud má v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., přičemž na tuto smlouvu dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, i příslušnými ustanoveními o. z., zejména § 1810 a násl. a 1841 a násl. o. z., o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když poskytl žalovanému sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť nehradil sjednané měsíční splátky úvěru, kterými měl splatit jak jistinu úvěru, tak sjednaný úrok a poplatky. Proto mohl právní předchůdce žalobce využít svého smluvního oprávnění a celý dluh zesplatnit. Ani poté žalovaný nic nezaplatil. Proto mu soud uložil povinnost dlužnou částku ve výši žalované částky zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na žalobce pohledávka za žalovaným platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla a žalovaný o tom byl řádně informován. Současně dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném zaplacení úroku z prodlení, neboť na ten vzniklo právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci právo dle § 1970 o. z., když žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaného úroku z prodlení nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. Ohledně smluvního úroku soud vyhověl žalobě pouze částečně. Na smluvní úrok vzniklo právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci právo dle smlouvy a § 2395 o. z., ovšem výše tohoto úroku je pro případ tzv. kvalifikovaného prodlení dlužníka limitována § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto soud smluvní úrok žalobcem žádaný po uplynutí 90 dní prodlení žalovaného přiznal žalobci pouze nikoliv ve smluvní výši, ale ve výši stanovené uvedeným právním předpisem. Ve zbývající části nárok žalobce na smluvní úrok jako nedůvodný zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný a neúspěšný byl jen z nepatrné části, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 601 Kč Náklady řízení žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 149 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 716 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že bylo namístě aplikovat ustanovení § 14b a. t., neboť návrh na zahájení řízení byl podán na ustáleném vzoru, jaký žalobce podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti (např. viz. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 13C 115/2023 a další). Dále byly zcela naplněny i ostatní podmínky aplikace daného ustanovení, tedy že ve věci jde o peněžitou částku nepřesahující 50 000 Kč a že žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.