10 C 230/2023-60 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalované zaplacení částky 33 396,92 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba], uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty [číslo]. Na základě této smlouvy uvedená banka umožnila žalované opakovaně čerpat finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce 30 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala aktuální dlužnou částku včetně sjednaných úroků a poplatků splácet formou minimální měsíční splátky stanovené jako procento z částky vyčerpaného úvěrového rámce, konkrétně 2 % z částky, která byla vyčerpána v přecházejícím měsíci, příp. včetně ostatních splatných plateb. Žalovaná však posléze přestala splátky řádně a včas hradit, a proto došlo ze strany banky k prohlášení celého úvěru za splatný, a to ke dni 1. 6. 2022. K uvedenému datu dlužila žalovaná celkem částku 36 203,31 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení činila výše pohledávky 37 809,81 Kč, z čehož částka 29 851,92 Kč představovala dlužnou jistinu úvěru, částka 3 545 Kč dlužné poplatky, částka 2 806,39 Kč kapitalizované úroky a částka 1 606,50 Kč kapitalizované úroky z prodlení. Ani poté žalovaná dluh nevyrovnala. Proto se žalobkyně domáhala po žalované jak zaplacení všech uvedených částek, tak i úhrady dalších smluvních úroků ve výši 22,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 2. 6. 2022 do zaplacení, jakož i úhrady zákonných úroků z prodlení z částky 33 396,92 Kč (dlužná jistina úvěru a dlužné poplatky) od 23. 11. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. 1006453327 a vydání a užívání Karty včetně Dispozic k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] smlouvu, ve které se uvedená banka zavázala poskytovat žalované finanční prostředky prostřednictvím kreditní karty, a to až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala aktuální čerpanou částku včetně úroků a poplatků průběžně splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,99 %. Mezi poplatky byl sjednán poplatek za vedení úvěrového účtu ve výši 49 Kč, poplatek 600 Kč za zaslání každé upomínky a 300 Kč za přečerpání úvěrového rámce. Pro případ, že by se žalovaná ocitla v prodlení se splněním jakékoli pohledávky vůči bance anebo by překročila úvěrový rámec či se ocitla v prodlení s úhradou minimální splátky, bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit svým rozhodnutím dluh žalované za ihned splatný a požádat ji o jeho předčasné splacení. Současně bylo pro takový případ sjednáno i oprávnění úročit dlužnou částku úrokem z prodlení a požadovat po žalovaném poplatky a jiné platby související s prodlením. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné produktové podmínky žalobkyně, ze kterých se podává, že z částek, s jejichž splacením je klient v prodlení, je banka oprávněna účtovat klientovi úrok z prodlení. 5. Ze žádosti žalované o úvěr, z potvrzení o příjmu žalované a z interní metodiky žalobkyně o posuzování úvěruschopnosti bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalované. 6. Z výpisů ke kreditní kartě plyne, že žalovaná po uzavření smlouvy počala s čerpáním úvěru, opakovaně jej čerpala a splácela. Od února 2022 však přestala stanovené splátky hradit, byly jí účtovány poplatky nadále za vedení účtu, za přečerpání úvěrového rámce a za zasílání upomínek. Ke dni 1. 6. 2022 činila dlužná částka 35 603,31 Kč O zesplatnění celého dluhu byla žalovaná informována přípisem ze dne 1. 6. 2022 s tím, že byla vyzvána k okamžité úhradě celé dlužné částky, jež k tomuto datu činila 36 203,31Kč, z čehož částka 3 545 Kč odpovídala dlužným poplatkům a částka 2 806,39 Kč dlužným úrokům. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z navazující dohody ze dne 16. 11. 2022 včetně potvrzení ze dne 21. 11. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla smluvně postoupena z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno, jak plyne z přípisu ze dne 25. 11. 2022. 8. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství, přičemž byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Tento přípis ze dne 4. 4. 2023 byl zaslán žalované doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku z následujícího dne. 9. Zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Žaloba je důvodná. 14. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, výše uvedenou bankou, a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i příslušná ustanovení o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z. Banka jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalované umožnila čerpat finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná coby úvěrovaná svým smluvním povinnostem nedostála, neboť přestal hradit sjednané splátky, jimiž měla splatit, jak jistinu aktuálně čerpaného úvěru, tak i sjednané úroky a poplatky. Proto žalobkyně mohla v souladu se smlouvou celý úvěr zesplatnit a požadovat po žalované okamžitou úhradu celého dluhu, tvořeného dlužnou jistinou úvěru a poplatky, který v součtu odpovídá žalované částce. A protože tak žalovaná dosud neučinila, uložil jí soud povinnost uhradit celou žalovanou částku, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na ni pohledávka za žalovanou smluvně přešla ve smyslu § 1879 a násl. o. z. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě v převážné části i ohledně požadovaného příslušenství. Nárok na smluvní úrok totiž vyplývá přímo ze smlouvy ve spojení s § 2395 o. z., avšak v případě kvalifikovaného prodlení žalované je výše tohoto úroku limitována § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto soud po uplynutí prvních 90 dnů prodlení přiznal žalobkyni nárok na smluvní úrok pouze ve snížené výši dle uvedeného ustanovení a ve výši přesahující tento úrok žalobu částečně zamítl. 15. Ohledně úroků z prodlení soud vyšel z ustanovení § 1970 o. z., dle kterého vznikl původnímu věřiteli a posléze žalobkyni nárok na tento úrok z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že požadovaný úrok z prodlení nepřesahuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná a neúspěšná toliko v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 514 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 336 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 396,92 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b o