10 C 252/2023-80 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 352 842,31 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru – Konsolidace půjček č. 0236541487. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 400 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i sjednané úroky a případné poplatky dle sazebníku. Konkrétně se žalovaný zavázal hradit anuitní splátku ve výši 4 341,05 Kč měsíčně až do úplného uhrazení dluhu. Žalovaný ale posléze splátky řádně a včas neplatil, a proto žalobkyně ke dni 4. 10. 2022 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky. Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Dluh na jistině úvěru přitom činil 350 596,90 Kč, na obchodních úrocích 5 852,48 Kč, na úrocích z prodlení částku 27 058,91 Kč, na poplatku za pojištění, vedení a zesplatnění účtu částku 1 345,41 Kč a na sankčních poplatcích částku 900 Kč. Nadto žalobkyně požadovala po žalovaném ještě úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 356 449,38 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 11. 2020 nazvané„ Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace půjček“ bylo zjištěno, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 400 000 Kč, a to jednak na splacení úvěru žalovaného u [právnická osoba] ve výši 5 000 Kč a ve zbývající části pak jako nezajištěný bezúčelový úvěr. Žalovaný se zavázal celou poskytnutou částku včetně úroků sjednaných ve výši 5,50 % ročně a poplatků dle smlouvy a dle platného sazebníku žalobkyni vrátit, a to formou 120 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 4 341,05 Kč. Nadto bylo mezi účastníky sjednáno i pojištění schopnosti splácet s tím, že žalovaný se zavázal na pojištění hradit poplatek ve výši 430 Kč měsíčně. Měsíční splátka tak celkem činila 4 771,05 Kč. První splátka měla být uhrazena nejpozději dne 15. 12. 2020. Ve smlouvě byly sjednány i poplatky, mimo jiné ve výši 600 Kč jednorázově za zaslání každé písemné upomínky a 300 Kč jednorázově za prohlášení úvěru za ihned splatný. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou pohledávek bylo sjednáno oprávnění žalobkyně úročit dlužnou částku úrokem z prodlení, požadovat poplatky a jiné platby související s prodlením, ukončit smluvní vztah, prohlásit svým rozhodnutím dluh za ihned splatný. Nedílnou součást smlouvy tvořily i Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru žalobkyně. 5. Z interních výstupů žalobkyně a z potvrzení o příjmech žalovaného a z interní metodiky žalobkyně o posuzování úvěruschopnosti bylo ověřeno, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. 6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne 30. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému byla na tento účet dne 11. 11. 2020 připsána částka 395 000 Kč, jakožto čerpání úvěru. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného plyne, že dne 11. 11. 2020 byla na konsolidaci půjček odeslána částka 5 000 Kč, částka 395 000 Kč byla odeslána na běžný účet žalovaného. Žalovaný průběžně hradil sjednané splátky, byť občas nepravidelně a byl k jejich úhradě upomínán. Od srpna 2022 pak splátky úplně přestal hradit. Ke dni 28. 2. 2023 dlužil na jistině úvěru 350 596,90 Kč, na smluvním úroku 5 852,48 Kč, na splatném úroku z prodlení z jistiny 15 178,38 Kč na splatném úroku z prodlení z úroku 349,85 Kč, na splatných poplatcích, pojištění, pokutách 2 245,41 Kč. 7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 6. 10. 2022 plyne, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila žalobkyně celý úvěr za splatný ke dni 4. 10. 2022. Dlužná částka k uvedenému dni činila 358 962,60 Kč, z čehož jistina úvěru činila 350 596,90 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení okamžité splatnosti 5 852,48 Kč, úroky z prodlení 267,81 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady na upomínání 1 945,41 Kč, náklady na upomínání 300 Kč. 8. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní znovu zvláště vyzván k úhradě žalované částky s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva ze dne 6. 4. 2023 obsahovala i skutkový a právní rozbor vzniku dlužné částky a byla žalovanému doručována doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího archu. 9. Zjištěné skutečnosti neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za zjištěný skutkový stav. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Žaloba je důvodná. 14. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, jakož i příslušná ustanovení o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z. Žalobkyně jako úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnila, když žalovanému poskytla sjednanou částku 400 000 Kč. Žalovaný coby úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť přestal hradit sjednané splátky, jimiž měl splatit, jak jistinu úvěru, tak i sjednané úroky a poplatky včetně poplatku na pojištění. Proto žalobkyně mohla v souladu se smlouvou celý úvěr zesplatnit a požadovat po žalovaném okamžitou úhradu celého dluhu, tvořeného dlužnou jistinou úvěru a poplatky, což v součtu odpovídá žalované částce. A protože tak žalovaný dosud neučinil, uložil mu soud povinnost uhradit žalobkyni celou žalovanou částku. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství, neboť na úroky vznikl žalobkyni nárok přímo ze smlouvy ve spojení s § 2395 o. z. a na úroky z prodlení vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 občanského zákoníku, když žalovaný se se svým peněžitým dluhem ocitl v prodlení. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou právními předpisy, zejména citovaným nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 560,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 115 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 352 842,31 Kč sestávající z částky 9 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 120 Kč ve výši 6 325,20 Kč.